Češi mistři improvizace - je o co stát?
Jedné věci si partneři v Evropě za těch šest měsíců, co ČR stála v čele EU, stačili všimnout zcela určitě: totiž toho, jak moc nám záleží na tom, co tomu řeknou ostatní. Nepřekvapilo by, kdyby to některé noviny- třeba francouzský Le Figaro- občas dokonce i testovaly coby způsob, jak se dostat na špičku citovanosti v zahraničí. Nebylo pošťouchnutí, které by zdejší seismografy pečlivě neregistrovaly.
Problém ovšem je, s jakými dopady: podle hodnocení českého předsednictví EU to totiž vypadá, jako by zdejší politici postupovali podle známého hesla: když se nepochválíš sám, nikdo to za tebe neudělá. Premiér Fischer například vyzdvihuje, že Česko přenechává vedení Unie Švédsku v situaci, kdy se prý nemusí stydět za nesplněné úkoly. To ovšem například zapomíná, že jedním z výslovně formulovaných cílů českého předsednictví před půl rokem bylo pomoci Chorvatsku při prolomení odporu Slovinska k uzavírání přístupových kapitol s Bruselem kvůli pohraničnímu sporu obou zemí. Už 17 let se Slovinsko a Chorvatsko totiž dohadují mimo jiné o hranici v Piranském zálivu, kde Slovinsko žádá o otevřený přístup do mezinárodních vod a kvůli tomu blokuje Chorvatskem předloženou dokumentaci, jelikož by prý mohla hranici předurčit. Ještě v květnu řekl chorvatský ministerský předseda Ivo Sander naší stanici, že se- cituji- "něco pohnulo a že české prezidentství bylo v této věci aktivní.
Samozřejmě jde o problém, který nemůže české prezidentství vyřešit samo, je to i věc komise a Slovinska, ale chorvatský premiér doufal, že by se spor se Slovinskem, bez jehož vyřešení se naplánovaná jednání Chorvatska s Bruselem zadrhnou, mohlo povést do konce českého předsednictví vyřešit. Doufal marně. Jaroslav Šonka z Evropské akademie v Berlíně nicméně předpovídal už na konci loňského roku, že české předsednictví bude prý úspěšnější, než by se na první pohled zdálo. Na zdejších úřednických postech, které nejsou ve světle reflektorů, tedy v tzv. "třetí řadě", pracují podle jeho zkušeností kompetentní experti, kteří mají evropskou problematiku v malíčku. Díky jim se daří plynule uskutečňovat projekty, spolufinancované Evropskou unií. K nesrovnalostem údajně takřka nedochází. Mohli by bez problémů občanům vysvětlit, k čemu je pro ně unie dobrá. Tuhle možnost ale vláda podle Jaroslava Šonky nevyužívá. Evropská kompetence České republiky tak zůstává pro veřejnost dobře střeženým tajemstvím a rozšlapává se kdejaký zdejší euroskeptický žvást.
V průběhu uplynulých šesti měsíců se ukázalo, že Šonkovi neviditelní evropští odborníci nebyli Blaničtí rytíři. Naopak: evidentně jen díky jim, jak teď férově potvrzují i členové úřednické vlády v čele s Fischerem, nakonec Česko skutečně dokončilo své předsednictví jakž takž se ctí. Podle ministra zahraničí Kohouta za tím ovšem bylo i něco jiného a sice naše schopnost improvizovat. Prý jsme dokázali celé Evropě, že jsme v této kategorii mistři.
To je sice možné, ale na druhé straně je třeba vědět, že zdaleka ne všichni naši sousedé si improvizace cení tak jako my. Pro Němce například je improvizace z principu synonymum neprofesionality, odborné nepřipravenosti a nízké kvalifikace i špatné organizační úrovně. Češi naopak věří, že schopnost improvizace je ve srovnání s jinými národy jejich největší konkurenční výhoda. Někdy tomu tak navíc opravdu je: Češi jsou totiž schopni se pustit i do věcí, které by lidé jinde v Evropě považovali za předem ztracené. A stane se dokonce, že se jim i povedou. To jim pak právem patří obdiv. Často se ale stane, že sice věc podle sebe zvládnou, ovšem za cenu takových ústupků od původního plánu, že to v očích jejich sousedů dosažený cíl zcela znehodnotí. Dočíst se o tom lze v každé příručce o interkulturním dialogu.
Tak ještě že máme aspoň ty schopné úředníky. Snad je teď, když je už máme po tom předsednictví "nezredukují" do ztracena...
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
