Češi nejzdravější v historii

Ze všeho nejhůře se prodávají pozitivní zprávy. Taková je zásadní zkušenost tuzemského novináře. Ještě nejlépe se přitom prodají pozitivní informace, když se trochu přeženou. Pak se autor dočká větší pozornosti, samozřejmě dost nepříjemné. Od posluchačů i čtenářů, od odborníků i laiků se dočká ostré kritiky nesené v jediném duchu: Vy snad nevíte, jak to vypadá v reálném životě, když píšete nesmysly o tom, že se máme dobře. Odborníci dodají, ať autor nepíše či nemluví o tom, čemu nerozumí. "Vám přece vůbec nejde o pravdu, ale o to, abyste prodali noviny," říkají vědci novinářům bez obalu. Není divu, že si pak média dávají pozor.

Takový je případ posledních demografických údajů i zpráv o tom, jak jsou Češi nemocní. Z čísel za první pololetí letošního roku vychází dost jednoznačně, že situace je nejlepší v historii a že se zdraví obyvatel začíná po čtyřech či pěti letech stagnace opět zlepšovat.

Dobré na této zprávě je fakt, že se nevyčerpaly možnosti, ke kterým přišla česká společnost po listopadu 1989. Tehdejší událostí znamenaly přelom pro české zdraví. Nešlo přitom v první řadě o to, že se po otevření hranic a zrušení restriktivní zdravotnické politiky komunistů dostali tuzemští pacienti k dispozici moderní léky a moderní přístroje. Nové možnosti v kardiochirurgii nepochybně pomohly snížit počet zemřelých na infarkt nebo na mrtvici, přesto je hlavní důvod ve změně nálady obyvatelstva. Podle znalců, například Jana Holčíka z brněnské Masarykovy univerzity, ukázal vývoj po listopadu 1989, že jednoznačně platí také opak přísloví, že ve zdravém těle zdravý duch. Češi podle něho najednou získali pocit, že mohou o svém životě rozhodovat víc, než dříve a že ho mohou také měnit. Proto se začali aktivně starat o své zdraví a výsledky se dostavily. Dodejme, že podle profesora Holčíka - a v tom se liší od jiných expertů - se smýšlení začalo měnit už v polovině osmdesátých let a listopad pouze pozitivní trend urychlil.

Výsledky jsou obdivuhodné, protože v Česku se během devadesátých let prodloužila délka dožití o čtyři roky. Jenže pak se vývoj zastavil a logicky vzniklo podezření, že snaha občanů i technické zázraky zdravotníků vyčerpaly své možnosti. Přešlapování na místě trvalo pět let, až letos se ukazuje, že mohlo jít jen o časově omezený výkyv při cestě k lepším zítřkům.

Za pět měsíců roku 2006 zemřelo o čtyři a půl tisíce lidí méně, než před rokem. Tento údaj Českého statistického úřadu v sobě leccos skrývá. Částečně se na něm podepsalo, že letos nebyla chřipková epidemie, která se podepsala na vyšší úmrtnosti loňského jara. Tím se ale nevysvětluje všechno. Loňská chřipka totiž zakryla, že už tehdy se začaly zlepšovat údaje pokud jde o úmrtí v nejvíc nepříjemných nemocech, tedy u různých typů zhoubných nádorů. Hodně se zlepšila léčba rakoviny prsu, což se při nasazené technice a větším zájmu žen o zdraví očekávalo, překvapivě však sklidil menší žeň i největší zabiják mužské populace u nás, tedy rakovina tlustého střeva.

Čísla statistického úřadu navíc skrývají otázku: jak to bude s úmrtností koncem roku? Pesimistické odhady říkají, že se proti loňsku sníží počet zemřelých o pět tisíc. Jenže nelze vyloučit ani to, že zlepšení bude ještě o několik tisíc vyšší. Pak to je změna, jakou jsme z roku na rok nezažili od listopadu 1989.

Nepřekvapí, že se této dobré zprávy nechopila média - novináři vědí své. Ale proti jakýmkoli oslavám se rezolutně postavili experti. Zdůrazňují, že v taková čísla není možné interpretovat, je třeba počkat, až budou k dispozici delší časové řady. Navíc údaje o zdraví obyvatelstva mají tolik skrytých nuancí, že je běžný občan, natož novinář nemohou pochopit.

Při takovém přístupu by ovšem nebylo možné interpretovat nikdy, protože každá časová řada jde ještě prodloužit a žádná interpretace všechny nuance nepostihne. Ovšem takový už je postoj českých humanitních vědců tradičně.

Pozoruhodnější jsou reakce samotných občanů. Když odporují názoru, že je dne lépe, než bylo dříve, prozrazují tím na sebe víc, než by možná chtěli.

To je skrytý osten všech dobrých zpráv: naznačují, že by mohlo být ještě lépe. "Češi se starají o své zdraví, to je pravda, mohli by se ale snažit o dost víc," připomínají lékaři a pozastavují se například na tím, proč lidé nepřestávají kouřit. Mohli by chodit častěji na preventivní prohlídky, vybírat si zdravější stravu. Dobrá zpráva je tedy závazkem, že se člověk bude snažit ještě víc. Češi to dobře vědí a právě proto dobré zprávy příliš nemilují.

Lepší je pozice muže či ženy v nesnázích. Nějak se protlouká, nadává na život a nikdo po něm raději nic nechce. Z hlediska společenských trendů z toho jednoznačně vyplývá, v čem jsou ještě rezervy zdejší společnosti a proč nejsme zdraví jako Švédi. Uvědomili jsme si možnosti, jak řídit vlastní osud, s plnou odpovědností jsme se jich však zatím nedokázali chopit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .