Česká republika a EU na sklonku roku 2006

16. listopad 2006

Potíže s neratifikovanou euroústavou jako by utlumily veškerou problematiku Evropské unie. Ale nemylme se. Evropská unie funguje a je dobře, že naše politická scéna to vzala na vědomí:

Zdeněk Hrubý, bývalý zmocněnec vlády pro přípravu summitu Mezinárodního měnového fondu a současný předseda dozorčí rady ČEZ je totiž zatím - velmi pravděpodobně - jediným ministrem nebo zmocněncem české vlády, která ještě neexistuje. Dohodli se na něm v podstatě Mirek Topolánek s Jiřím Paroubkem jako na zmocněnci pro přípravu českého předsednictví Evropské unie v roce dva tisíce devět.

Současných problémů v Evropské unii není málo a lze stěží předpokládat, že budou všechny vyřešeny do roku dva tisíce devět, kdy budeme unii předsedat. A budou-li některé problémy vyřešeny, jistě přibudou další. Do konce roku má předsednickou funkci Finsko a pravděpodobně momentální nejožehavější otázkou je vztah k Turecku. Přestože vstup Turecka do Evropské unie má mnoho oponentů, zatím stále platí, že byly zahájeny s touto zemí přístupové rozhovory, i když všichni vědí, že jednání budou během na velmi dlouhou trať. V současné době se zasekla na vztahu Turecka a Kypru, neboť Turecko stále odmítá otevřít svá letiště pro kyperská letadla a své přístavy pro kyperské lodi, i když Kyperská republika, tedy jižní část ostrova, se již stala členem Evropské unie.

Jen díky velkorysosti unie, jejímu zájmu o svého velkého jihovýchodního souseda a toleranci finského předsednictví přístupové rozhovory dosud neskončily roztržkou. Evropská unie však hodlá - dle slov svého komisaře pro rozšíření, Olliho Rehna - vydat své doporučení pro další jednání s Tureckem před summitem představitelů evropských států, který se má uskutečnit v polovině prosince. A je zřejmé - kdyby se tato otázka protáhla do příštího roku - že vyjednávací pozice Turecka by byla podstatně ztížena, neboť předsednictví se po prvém lednu ujímá Německo. Jeho kancléřka se totiž netají s názorem, že by vztah s Tureckem měl být určen dohodou o exkluzivním partnerstvím, nikoli členstvím v Unii.

Otázka rozšiřování po přijetí Rumunska a Bulharska bude ostatně velmi nejasná, neboť všichni komisaři se shodují v názoru, že bude třeba nejprve vyřešit otázku ústavy, která určí další vnitřní fungování Unie. A tato otázka nebude - velmi pravděpodobně - vyřešena do doby předsednictví České republiky, takže tento černý Petr, spolu s problémy pravděpodobného pokračování vstupních rozhovorů s Tureckem, nám tedy zůstane.

Sám jsem nikdy nezastíral názor - opět proti mnoha oponentům - že přijetí této muslimské země, v níž militantní islamismus snad nemá místa - a určitě v ní nemá oficiálního místa - že přijetí této muslimské země by přispělo ke zmírnění zjitřených vztahů mezi křesťansko-judaistickou kulturou a islámem, což je, podle mého názoru, současný nejvýbušnější moment naší planety. A že najití společného mezičlánku mezi oběma civilizacemi by mohlo přispět k podstatnému zmírnění, ne-li odstranění, tohoto potenciálního konfliktu. Vím, že v případě Turecka to bude dlouhodobá záležitost, neboť problémy nejsou malé, jen namátkou: uplatňování lidských práv ve všech sférách veřejného života, reflektování arménské genocidy, vyřešení současné kurdské otázky, snížení vlivu armády na veřejný i politický život a mnohé jiné. Problémy to nejsou malé - přistupuje k nim i relativně značná velikost země, ale přesto jsem přesvědčen, že za trpělivý pokus to stojí. Z obou stran pochopitelně.

Z jiného soudku: Bude zajímavé sledovat, do jaké míry bude problematice Evropské unie věnován prostor na nadcházejícím kongresu naší - souzeno alespoň dle průzkumů - výrazně nejsilnější politické strany, totiž ODS. Jak významný je dosud euroskepticismus, jenž byl spojován zejména se jménem dřívějšího předsedy - nyní jen předsedy čestného - ale zato současného prezidenta Václava Klause. Vzpomeňme jen na jeho někdejší velmi ironické stanovisko ve věci rozšiřování Evropské unie, když prohlásil, že Evropská unie by se dále rozšiřovat měla a zmínil se doslova o Kazachstánu, ležícím ovšem za Kaspickým mořem na území Asie a nemajícím k Evropě naprosto žádné vztahy.

Bude tedy zajímavé vědět, jak silný je ve vedení této strany stále euroskepticismus. A v této souvislosti je ovšem třeba nezapomenout i na slib předsedy ODS Mirka Topolánka, který dal britským konzervativcům ve věci vytvoření společného konzervativního klubu v Evropském parlamentu, jenž má zaujímat k Evropské unii, zejména k jejím integračním ambicím, kritická konzervativní stanoviska.

Jsme, již více než dva roky, členy Evropské unie. Musíme se tedy i o unijní záležitosti starat. Dohoda mezi ODS a sociální demokracií o zmocněnci pro přípravu českého předsednictví je proto dobrou zprávou.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

Spustit audio