Česká republika - konečně otevřená země

Svědčí o tom jednání vlády, které se těsně před prvním květnem zabývalo hrozící migrací slovenských Romů. Podle zpráv ze Slovenska zřejmě v tuto chvíli žádný příliv nehrozí, přesto museli ministři překousnout poněkud hořké zjištění. Pokud by se Romové ze Slovenska sem vydali, nikdo z české státní správy jim v tom nemůže efektivně zabránit.

Když se například ubytují u svých známých a najdou nějakou - černou či oficiální - práci, nebudou už mít nejmenší důvod k návratu a prostě tady zůstanou. Čechům pak zůstane povinnost, zahrnout do svého sociálního systému přinejmenším jejich děti.

Buďme přesní. Nejde o slovenské Romy, ale o to, že úplně stejným způsobem zde může zakotvit každý z občanů Evropské unie, od Portugalska po Estonsko. Ministři při svém jednání konstatovali, že proti tomu mohou udělat jen velmi málo, aby se nedostali do konfliktu s evropským právem. Vlastně smějí pouze hlídat, jestli se někdo nepokouší zneužívat český sociální systém.

Ministr vnitra Stanislav Gross prosadil, aby policie mohla kontrolovat, kolik cizinců se v žádosti o trvalý či přechodný pobyt hlásí do jednoho bytu. Pokud jich bude příliš mnoho, mohou policisté žádost odmítnout.

Ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach zase slibuje, že dohlédne, aby cizinci nepracovali načerno, rovněž dá pozor, aby se nezaměstnávali jen na oko - za tím účelem, aby po propuštění měli nárok na sociální dávky. Z ministerských nápadů je vidět obava, co nás vlastně čeká i trpké zjištění, že se nezbývá než čekat, ať přijde, co přijde.

Ani navržená opatření totiž nemohou být příliš účinná. Patří přece k zvláštnostem českého trhu s byty, že statisíce Čechů bydlí jinde, než má hlášený trvalý pobyt. Pár desítek tisíc cizinců se v tom všem nepořádku jistě ztratí.

Také není pochyb o tom, že statisíce tuzemských pracovníků dělá načerno. Na cizince by mělo být na stavbách lépe vidět, jenže dosud se proti trvalému růstu jejich počtů nepodařilo zasáhnout.

Když se nad tím člověk zamyslí, skoro by si řekl - čert nám byl tu Evropskou unii dlužen. Třeba nás zaplaví chudí lidé z Polska, Slovenska, nebo z Pobaltí. A dnes už také neovlivníme, že se do několika let Evropská unie přijme Rumuny a Bulhary. A od nich můžeme čekat další přísun. Není to dost nebezpečný podnik? Pro někoho to může být docela nepříjemný pocit, úplná nejistota.

Naštěstí je to opravdu jen pocit. Představa, že v Česku budou hledat štěstí národy, které žijí jen o něco dále na východ, nemá rozumný základ. Nikdo se nebude hnát do zdejší kotliny, pokud tady nebude práce. A dnes jí tu není dost ani pro Čechy.

Je pravda, že v zemi je velký chaos, pokud jde o byty, pracovní trh i sociální systém. Přílivem cizinců se může tento nepořádek zvětšit. Vždy ale půjde o problém Čechů, kteří si tak důležité oblasti veřejného života neuměli dát do pořádku. Třeba se o to ministři konečně pokusí.

Není třeba se bát a přejímat zlost politiků, kterým se pod rukama hroutí patriarchální stát, kde mohli rozhodovat téměř o všem, anebo se alespoň tvářit, že to dělají. Naopak, když už nejsou tak mocní, nemusíme se jich tolik bát a můžeme je žádat, ať konečně dělají, za co jsou placeni.

Kdyby byl člověk důsledný, musel by dnes, po vstupu do Unie říci: už nepatří Čechy Čechům, ale všem národům Unie. Uplatní se každý, kdo tady najde práci a kdo se bude odpovědně starat o své okolí. Samozřejmě, že většinu odpovědnosti za tento prostor budou vždy nést Češi, kteří se tu narodili a kteří tu mají pohřbené své předky.

Pokud ale lidé odjinud budou za nás chtít dělat práci, kterou by stejně někdo musel udělat, tak není důvod jim bránit. Dobře, že politici k tomu už nemají možnosti.

Vraťme se na začátek. Vstupem do Evropské unie se prý nic nemění. Mění se dost - žijeme v mnohem víc otevřeném světě. Příslib svobody z listopadu 1989 se začíná vážně naplňovat.