Česko podle salónních socialistů
Nadcházející volby přinesou znovu důkaz, že největším evropským Kocourkovem je Česká republika. Ani tentokrát nedokáže překročit svůj stín. Kocourkovští jsou známy tím, že dělají nesmyslné věci a nenechají si je vymluvit. Češi jsou výjimeční ve dvou ohledech. Nechtějí žádné poplatky u lékaře ani školné na vysokých školách.
Spoluúčast pacientů je v Česku necelých 9 procent a vesměs jde o výdaje na léky. To je nejnižší údaj na světě. Školné na vysokých školách je pak nemyslitelné ve veřejné debatě vůbec zmínit. Přitom ve zdravotnictví i na vysokých školách je nedostatek kvalitních kapacit, na které by se peníze velmi dobře hodily. Poplatky doporučují mezinárodní instituce v čele se světovou bankou. A z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že 60 procent občanů připouští školné a uvítalo by, kdyby šlo na zdravotnictví připlácet. Vysvětlit tuto zvláštnost je možné pouze historicky. Praxe vznikla za komunismu a od té doby se jí nikdo neodvážil změnit. Proč tomu tak ale musí být, když občanům by vyšší výdaje nevadily?
Jsou zřejmě dost osvícení na to, aby pochopili, že vlastní příspěvek jim umožní rozhodovat o kvalitě nabízených služeb v nemocnicích i na univerzitách. A z praxe dobře vědí, že bezplatnost je pouze iluzí, protože nedostatkové zboží je třeba získat pomocí úplatku. Viníky jsou tedy politici, kteří mají nějaký zvláštní zájem bezplatnost obou resortů udržet. Možná nedokáží dělat jinou než populistickou politiku, možná mají zájem na tom, aby se udržela korupce. Taková vysvětlení mohou být i pravdivá. Přesto k úplnému vysvětlení nestačí, naši politici musí mít i zcela racionální důvod. I v největší levicové straně existují obhájci školného a poplatků. Školné velice rozumným způsobem doporučuje ekonom Pavel Mertlík.
Pozastavuje se nad tím, že ve věku kolem 20 let platí daně pouze dělnické profese. Tyto peníze jdou mimo jiné na univerzity, kde se zadarmo vzdělávají především lidé z lepších rodin. Po absolutoriu navíc budou mít lepší platy než nějaký dělník. Spoluúčast pacientů zase propaguje ministr zdravotnictví David Rath, který se postupně snaží sociální demokraty přimět, aby poplatky u lékaře schválili. Vysvětluje, že není důvod, aby veřejné rozpočty dotovaly péči těm, kteří očividně zneužívají příležitost, že je všechno zadarmo. Pouze malý poplatek by jim připomněl, že všechno stojí peníze. Úspory by byly ohromné a nikoho by to moc nestálo. S tím ovšem oba ekonom i ministr narazili. Argumenty dodávají především salónní socialisté a lidé s dobrým vzděláním, kteří píší ekonomické programy, dokáží velmi inteligentně debatovat o nutných liberálních reformách. Patří k nim například odcházející vicepremiér Martin Jahn, jeho nástupce Jiří Havel a také celá řada poradců na Ministerstvu financí, Ministerstvu školství i Úřadu vlády. Pro tyto experty s akademickým vzděláním je víc než snadné bezplatnost zdůvodnit.
Dětem z bohatých rodin není třeba předepisovat školné. Budou mít sice větší mzdy, stát ale od nich peníze pro chudé stáhne prostřednictvím progresivní daně z příjmu. Poplatky u lékaře mohou situaci vyřešit třeba na pár let, ale i kdyby zvýšily příjmy systému nebo ušetřily třeba 50 miliard, všichni přece velmi dobře víme, že do tří let se systém zase dostane do dluhů. Finanční bilanci mají špatnou i země, kteří dávají na zdravotnictví proti nám dvojnásobek. Tyto argumenty jsou pochopitelně lživé. Z mnoha ohledů. Například léčí nespravedlnost ještě větší nespravedlností. Především ale přehlížejí, že zmíněná opatření mohou zvýšit efektivitu systému. Salónní socialisté prakticky brání prospěchu všech. Je však pravda, že v salónech, kde se scházejí socialisté s liberály, znějí tyto argumenty dobře. Buďme spravedliví a dodejme, že také pravicoví konzervativci hájili bezplatnost zase svými důvody. Fakt, že dělníci platí studium bohatým, považují za legitimní podporu elit. Bezplatná zdravotnická péče se zase vyplácí lékařské elitě, jejíž bohorovnost neohrožují platící a tedy i zvědaví zákazníci.
Fakt, že vzdělaní lidé na pravici i levici používají pseudoargumenty, musí mít svůj důvod. Najdeme ho v sociologii. Vesměs jde o lidi, kteří patřili k elitě pozdní normalizace. Jde vlastně o univerzitní bratrstva, která si užívala relativně příjemného života socialistických vysokých škol. Proč rušit něco, co bylo tak očividně dobré a co jim zajistilo dobré postavení i s novým režimem? Navíc si většina z nich mohla doplnit vzdělání v zahraničí a tak nepociťují ani důsledky mizerné kvality českého vysokého školství. Právě vzdělanci udržují České jako rezervaci socialistických vymožeností. Zdá se, že při letošní volební kampani jim to ještě projde.
