Česko při pohledu z ciziny

Stejná vláda jde požádat o důvěru sněmovnu, i když ví, že ji nedostane. A její předseda žádá o další nominaci, protože jeho další neúspěch přiblíží předčasné volby. Prezident však odkládá další nominaci premiéra o měsíc.

V těchto několika větách by šel shrnout komentář německého týdeníku die Welt. O jaké zemi je přitom řeč, není pochyb. Je to jedna ze středoevropských zemí, kde se už čtyři měsíce nevládne a kde se političtí konkurenti změnili v zavilé nepřátele, kteří spolu vůbec nemluví. Pohled z ciziny je poučný a tuzemský čtenář ho musí ocenit. V neprůhledné politické džungli se nevyzná ani zdejší občan a německý komentátor Hans-Jörg Schmidt nabízí přímočarý pohled, který označuje věci pravými jmény bez jakýchkoli stranických ohledů. Proto mu jde odpustit i to, co se dá vždy západoevropským pozorovatelům vytknout: Vidí tuzemskou složitou realitu příliš jednostranně a podceňují řadu jemných nuancí, kterých si je zkušený domácí komentátor vědom. Jednoduchý a střízlivý Schmidtův pohled si však zaslouží pochvalu ještě z jednoho důvodu. Zřejmě nejsme v této chvíli při pohledu z povltavské kotliny schopni říci něco lepšího. Zkrachovaly všechny naděje na funkční vládu, která by provedla zemi několika příštími měsíci či lety. Nevyšla jednání o trojkoalici, velké koalici, menšinové vládě ČSSD a lidovců, ve sněmovně neuspěla menšinová vláda ODS.

Jsme, jak se říká, z toho už znechuceni a přijde nám normální, nad čím se ještě Schmidt pozastavuje. Zopakujme si to: Prezident jmenuje vládu až tři měsíce po volbách. Ministři se rozhánějí železnou pěstí, aby si užili svých pár dnů slávy před očekávaným vyslovením nedůvěry. Jedinou perspektivou politiky se stávají předčasné volby. Politici spolu nemluví. Často se uvádí jako hlavní důvod patu hrozba komunistů, kteří by mohli podporovat středolevou vládu a tím ji i účinně ovlivňovat. Skutečně je tomu tak, že 26 komunistických poslanců drží v šachu všechny ostatní z takzvaných demokratických stran? Skutečný důvod je spíše jinde, totiž v absolutní neschopnosti stranických vůdců vystoupit z navyklé praxe nesmiřitelného politického boje. Nedokážou to však ani média, která politiky věrně následují.

To je právě výhoda perspektivy, kterou má Hans-Jörg Schmidt. Klade otázky, na které není složité odpovědět.

Jednání o vládě trvá už čtyři měsíce? Mělo by se tedy urychlit. Ministři bez důvěry provádějí čistky na úřadech? Řekněme jim, ať toho nechají.

Premiér odmítnutý sněmovnou chce další nominaci? Tak ji nedostane. Politici spolu nemluví? Ať spolu začnou mluvit.

Potom není nejmenší důvod, abychom neměli vládu ještě do senátních voleb. Noví nebo staronoví ministři by nastoupili na svá ministerstva a začali by v klidu vládnout.

Pak by se mohlo hovořit o tom, jestli náhodou nejsou v příliš velkém propadu veřejné finance, jestli zákoník práce příliš nesvazuje zdejší pracovní trh, jak provést potřebné reformy penzí a zdravotnictví. Prostě by se řešily normální věci, které se jednou stejně musí vyřešit. Boj velkých a malých stran o moc totiž nikoho nezajímá. Vůbec se nerozhodují nějaké světodějné věci. Nejde o transformaci ODS na moderní pravicovou stranu, nejde o to, jaký vztah najde politická scéna ke komunistům, nejde o budoucí podobu české demokracie.

Pokud vyplyne ze současné krize nějaké poučení, bude to právě to, o kterém mluvil Hans-Jörg Schmidt. Měli bychom se zamyslet, jestli máme dobrou ústavu. Nepochybně má své kvality, o tom ať diskutují ústavní právníci. Ale určitě nefunguje ve světě tuzemské politiky. Viděli jsme to zřetelně: když ústavní činitelé nemají přesně stanovený termín, kdy mají co udělat a hodí se jim zdržovat, tak zdržují. Když nemá odstupující vláda přesně určeno, kdy podat demisi, tak podá až za několik měsíců. Když není prezidentovi jasně předepsáno, koho jmenovat premiérem, tak možnost volby využívá v politickém boji. Když může ministr vyhodit kariérního úředníka, tak ho vyhodí. Takový tedy může být speciální úkol pro naši příští politickou reprezentaci. Nejde o to měnit volební systém ani rovnováhu různých ústavních činitelů. Jen dát politikům užší mantinely při sestavování vlády. Takové může být poučení z probíhající vládní krize - nejde o velké drama tuzemské demokracie, nejde o návrat komunismu ani o nástup modré totality, jde jen o to, jak zabezpečit normální provoz.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .