Česko: třetí díl sociální reformy

Takový šok zažijí mnozí Němci, až od prvního ledna 2005 začne platit nový zákon o sociálních dávkách.

Podobnými slovy si už od začátku letošního roku mohou stěžovat někteří Slováci. Pouze jejich dávka se nejmenuje Arbeitslosengeld zwei, ale existenční minimum. Také by mohli uvést jiné průvodní okolnosti. Práci člověk na Slovensku nenajde, pokud je příslušníkem romské menšiny a velmi často nejdou sehnat ani veřejně prospěšné práce. Rovněž minimální dávka ve výši desetiny průměrného platu umožní přežít spíše v Německu než na Slovensku.

Třetí na řadě v sociálních reformách je Česko. Od prvního ledna roku 2006 nás čeká stejný scénář. Systém, který navrhuje ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach je více podobný tomu slovenskému, něco si ale vypůjčil i od Němců - například povinnost přiznat majetek, pokud budu žádat o víc než existenční minimum. Minulý týden jeho záměr schválily tři vládní strany a také opoziční ODS.

V Německu i na Slovensku se proti reformám protestovalo. Každý pamatuje jarní rabování obchodů Romy na východním Slovensku. V televizních zprávách posledních týdnů zase byly k vidění pondělní demonstrace ve východním Německu. Reformy nejdou příliš hluboko, jsou ale nesmírně nepříjemné těm, kteří přijdou o peníze od státu. Je věru proti čemu bojovat. Obě vlády, bratislavská i berlínská ovšem trvají na svém. Jak reforma postupuje, připouští její potřebnost stále více lidí. Frankfurter Allgemeine Zeitung nazval reformu testem sociální inteligence. Lidé by si prý měli uvědomit, že stát není zaopatřovací ústav pro zdravé lidi, kteří mohou pracovat. Druhým krokem úvah nad reformou je poznání, že neexistuje nejmenší důvod, proč bych ze svého platu měl živit druhé, kteří přece také mohou pracovat. A pokud se člověk před prací neschovává, může na celé reformě jedině vydělat. Tato jednoduchá úvaha může být jádrem velkého převratu v celé společnosti, která najde nový vztah k práci. V Německu i na Slovensku jsou očividně na dobré cestě. Jednou z příčin, proč lidé reformu nakonec vítají, se zdá být profil jejích odpůrců. V Německu totiž stojí v čele demonstrací postkomunistická Strana demokratického socialismu a strany radikální pravice. Samozřejmě protestují i slušní lidé, přesto má celé hnutí velmi špatný zvuk, a to především v západním Německu. Tamní občané si totiž říkají: proč by mi mělo vadit, že nebudu muset platit dávky těm z východu, kteří za celý život ani hodinu poctivě nepracovali. Na Slovensku pak veškerou popularitu protestům vzalo romské rabování.

Obě reformy nepochybně ještě povedou ke krizím. V tom se zdá být hlavní výhoda německého modelu. Tamní experti propočítali, jak změny v dávkách zasáhnou různé skupiny obyvatelstva a na leccos jsou připraveni. Slováci ovšem nepočítali a když dnes z východního Slovenska přicházejí zprávy o hladovějících romských dětech, věští to opravdu vážné komplikace. Již bylo řečeno, že Češi jsou blíže Slovákům a nemají přehled, jak se změní příjmy různých sociálních skupin. Předem lze říci, že stejně důkladně jako Němci reformu ani nebudou schopni připravit. Něco ale přece jen mohou zkusit. Už dnes je totiž jasné, že chudobou jsou nejvíc ohroženy tři kategorie lidí - neúplné rodiny, rodiny s více než třemi dětmi a osamělí lidé. Zjistit, o jak velké skupiny se jedná a připravit speciální programy právě pro ně, by nemuselo být tak těžké. Slovenský příklad rovněž ukazuje, že je třeba nabídnout dostatečné množství míst pro veřejné práce. Ještě lepší by bylo konečně zřídit systém celoživotního vzdělávání, aby lidé mohli přecházet z jedné ekonomické oblasti do druhé.

Zajímavé bude sledovat, kdo bude hrát roli Mefistofela, tedy toho, který svými protesty pomůže reformu prosadit - nabízejí se jak silní komunisté, tak slabí Romové.

Podobné úvahy znějí velmi akademicky, ale je dobré stále znovu připomínat, že se stane něco opravdu převratného. Jenom stálými připomínkami vznikne vážná politická debata, která jednak donutí zaměstnance státu reformu opravdu důkladně připravit, jednak veřejnosti předem objasní změny, které na nás na všechny čekají. Nikde totiž není psáno, že se reforma podaří také v Česku.