Český rys

Po recesi z let 1997-99 se o tygrovi začalo hovořit pouze ironicky a nikdo si velká očekávání z doby před deseti lety už raději nepřipomínal. Hvězdná chvíle středoevropské republiky však může nastat a zdá se, že nastává právě v této chvíli. Poučeni minulostí však už nehovoříme o tygrovi. Mohli bychom však říci, že ke skoku se chystá mrštný český rys. Díky politickému boji před volbami si toho nikdo ani moc nevšímal, v povolebním patu ale vyplouvají na povrch informace, které dohromady skládají až neuvěřitelný obraz. Zřejmě nejvíc na to upozornila zpráva ministerstva financí, že letošní hospodářský růst má být 6,2 procenta, tedy o dvě desetiny víc, než v minulém rekordním roce. Vicepremiér Jiří Havel tvrdí, že růst mezi čtyřmi a šesti procenty můžeme čekat nejméně do roku 2009. Přispět k tomu významným způsobem mohou zahraniční investice, které přicházejí v neztenčené míře. Brzy začne stavět Hyundai v Nošovicích a Hitachi v Žatci. Nejde však jen o jednu ekonomickou tabulku, kterou je možné rozkládat do podrobností a podivovat se třeba nad tím, jak například roste průmysl a export. Těch tabulek je totiž mnohem víc a říkají jednu neočekávanou věc. V Česku se dosud především investovalo a hospodářský růst tak občané příliš nepoznali na svých peněženkách. Právě to se mění a přináší do našich životů novou kvalitu. České mzdy rostly v průměru o tisíc korun ročně. Letos se příjmy už zvyšují o třináct set korun. Také díky tomu si stále větší část obyvatelstva uvědomuje, že skutečně nastává prosperita. Začíná se utrácet a například nábytek, elektronika, textil, nebo knihy se prodávají o desetinu lépe než loni. Už prostě nemusíme všechno utrácet jen za jídlo a bydlení. Tempo přitom poroste i nadále, protože se snižuje nezaměstnanost - za poslední rok se vytvořilo neuvěřitelných sto tisíc pracovních míst. Kdyby to takhle šlo dále, do pěti let nemáme žádné nezaměstnané. Je to něco nebývalého. Čechové vždy patřili k největším skeptikům, co se týče budoucnosti, teď však spotřebitelská důvěra dosáhla nejvyšších hodnot od té doby, co se vůbec začala měřit. Velké obavy provázely ještě rozšiřování Evropské unie a největší přitom byly ve střední Evropy. Hůře než Češi na tom před dvěma lety byli pouze Němci, kteří tehdy vězeli hluboko v hospodářské recesi.. Od té doby se důvěra budoucnost zvyšuje ve všech zemích, i když na Slovensku a v Polsku se vinou politických karambolů v posledních měsících nálada obrací opět k horšímu. Ovšem Česko se cítí v největší pohodě z celé střední Evropy a víc lidí dokonce čeká, že se poměry zlepší, než kolik počítá s temnou budoucností. To je situace, kterou České země zažily nejspíš naposled za Karla IV. Tak dobrá nálada je v Evropě výjimečná a Češi se tak podobají Švédsku, Dánsku, Nizozemsku a Irsku - tedy zemím, které si většina z nás bere za vzor. V této chvíli dokonce může Čecha napadnout myšlenka, jestli se nemůžeme dostat až na úroveň těchto jednoznačně nejvíc úspěšných národů Evropy - když už se rozhlížíme po zemích se srovnatelnou velikostí. V Evropské unii to možné je, o tom výmluvně svědčí příklad Irska, které už zažívá druhé desetiletí nepřetržité prosperity, kdy předstihlo i svého velkého souseda, tedy Velkou Británii. Jinými slovy, je to úkol, který bychom si měli uložit a měli bychom ho především uložit našim politikům. V tom právě může být kámen úrazu. Občanští i sociální demokraté se tak nesnášejí, že se nedokážou dohodnout na nové vládě. Přitom právě na ní bude záležet, jak se dokážeme v příštích letech prosadit v rámci Evropy - například jak zvládneme předsednictví a vstup do eurozóny.. Politici teď procházejí zkouškou odpovědnosti. Do vlády chtějí vstoupit všechny strany, protože zcela nepochybně půjde o úspěšný kabinet. Při tak příznivých ekonomických podmínkách není příliš co zkazit. Právě proto se Paroubkovi z vládní lodi nechce zase tak moc odejít, a právě proto se tam snaží ODS dostat a převzít kormidlo pokud možno pouze do vlastních rukou. Politické spory však mohou zavést republiku do potíží a zabránit tomu, aby se skvělé vyhlídky naplnily. Česko se může dostat do stejné nejistoty, jakému čelí politicky nestabilní Polsko a Slovensko. Není třeba dodávat, že politické krize nesvědčí ani příchodu investic, ani spotřebitelské důvěře a samozřejmě už vůbec ne vstupu do eurozóny. Občané přitom nepotřebují vládu, která by se pouze vezla na vlně prosperity. Potřebují ministry, kteří by připravili růst do příštích desetiletí. Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .