ČEZREPUBLIK v akci?
Jednu podmínku, stanovenou premiérem Fischerem pro kandidáta na post ministra životního prostředí, splnila Rut Bízková bleskurychle: jakmile se o této náměstkyni na MŽP začalo v médiích vážně spekulovat jako o Dusíkově, respektive Šebestově nástupkyni, pohotově vystoupila z ODS. Premiér Fischer si totiž přál, aby i do tohoto ministerského křesla, obsazovaného na návrh ODS poté, co Zelení odepřeli jeho vládě podporu, usedl nestraník.
Nic ovšem neilustruje skutečnost, jak se s blížícími se volbami stupňuje i vyprázdněnost takovýchto požadavků, výmluvněji než právě tento krok Rut Bízkové. Dlužno nicméně říci, že s tunelováním nestranickosti Fischerovy vlády začal už ministr vnitra Pecina. A to nejpozději od okamžiku, kdy na nás shlíží z billboardů ČSSD a slibuje, jak po svém zvolení na kandidátce této strany prý konečně zatočí s korupcí.
S čím „zatočí“ nová ministryně Bízková, je naproti tomu jasné: Posouzení modernizace elektrárny Prunéřov na životní prostředí, tzv. proces EIA, kvůli kterému odstoupil Dusík, jelikož prý „potřeboval čas“, leží podle informací ČTK na ministerstvu připraveno k podpisu. Předpokládat, že Dusíkova nástupkyně bude váhat, by nejspíš bylo bláhové: ve svém životopise má Rut Bízková působení v roli mluvčí uhelných elektráren skupiny ČEZ v letech 1994- 98. Od roku 1999 pracovala na ministerstvu průmyslu a obchodu, kde radila náměstkovi ministra pro energetiku, hutnictví a stavebnictví. Na MŽP byla náměstkyní od září 2006, a sice jako ředitelka sekce ekonomiky a politiky životního prostředí. V témže roce málem dostala anticenu Ropák za to, že prosazovala navýšení emisních limitů v ČR a vývoz elektřiny. Jako detail vypadá oproti tomu tři roky staré upozornění deníku Právo, že MŽP přidělilo dotaci ve výši téměř 10 milionů firmě, v jejímž vedení je manžel navrhované ministryně. Ta ale tehdy odmítla, že by přidělení peněz ovlivnila.
Dodejme, že pro ekology je nynější vývoj v čele MŽP jasný: „Bereme to jako další explicitní důkaz, že v této zemi politici neřídí ČEZ, ale ČEZ řídí politiky“, píše se v tiskové zprávě Greenpeace. Byla to údajně právě náměstkyně Bízková, kdo v roce 2006 pomohl ČEZu k většímu množství povolenek na emise skleníkových plynů, než kolik jich koncern skutečně potřeboval. A je-li tomu tak, jak píší dnešní HN, totiž, že ve Vítkovicích už pracují na výrobě kotlů pro Prunéřov se souhlasem ČEZu i bez povolení z ministerstva, pak je v eminentním zájmu zdejšího energetického gigantu, aby byl proces EIA co nejrychleji ukončen a nad aférou se zavřela voda.
V zájmu obyvatel severních Čech to ale zcela určitě není: budou to primérně oni, kdo budou dýchat víc znečištěný vzduch než v případě, že by ČEZ použil při modernizaci Prunéřova tu nejmodernější dostupnou technologii.
To by pak ale nejspíš, jak to vyplývá z článku v dnešních HN, nemohly požadovaná zařízení vyrábět české firmy. Když ČEZ například stavěl elektrárnu s vyšší účinností v Ledvicích, konstatuje článek, nedodávaly kotle Vítkovice, ale italský Alstom. Anebo je to tak, jak tvrdí ČEZ? Totiž, že lepší technologie by vyžadovaly také kvalitnější uhlí, které by se v elektrárně spalovalo. A to v severozápadní hnědouhelné pánvi, odkud se má zřejmě dál brát, není evidentně k dispozici. Jinými slovy, očekávat je třeba, že ČEZ bude i nadále tlačit na prolomení limitů těžby. A podporován Svazem průmyslu a dopravy bude líčit zakázku na modernizaci Prunéřova málem jako východisko z krize.
Ekologové a Zelení tedy svou bitvu o emise z Prunéřova nejspíš prohráli. Ani ne tak ale vinou ČEZu, jak to teď staví. Prohráli ji v okamžiku, kdy jejich ministr Jan Dusík, místo aby modernizaci Prunéřova v navrhované podobě prostě nepovolil, jen rezignoval na svůj post.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.
