Charita pomáhá běžencům
Cizinci v Česku, kteří mají potíže právního či sociálního rázu se již 9 let mohou obracet na Středisko pro migraci při Arcidiecézní charitě Praha. Šíře jeho projektů je ale mnohem širší a také na rozdíl od ostatních poraden pro migranty chce klást důraz na lidský přístup a - žádá-li si to klient - zprostředkovávat i duchovní útěchu v nelehkých chvílích v cizí zemi. Ve Středisku natáčela Daniela Vrbová.
Azylový dům sv. Terezie, který provozuje Arcidiecézní charita Praha v pražském Karlíně, poskytuje zázemí českým bezdomovcům. Avšak v druhém patře předního traktu se do češtiny začíná mísit cizí přízvuk, případně čeština mizí docela. Tady totiž sídlí poradna pro migranty a uprchlíky. Pro radu sem přišla i paní Inna Gobadja z Ukrajiny. "Chtěla jsem si sem přivést syna. A oni mi to všechno pomohli, s těmi dokladami, co musela dát, co musela mít, protože jako na cizinecké policii tak dostanete ten kozultac, není jako tak jednoduchý, jako můžeme přijít sem a v klidu to normální vysvětlit všecko."
Jak ale paní Inna přiznává, v době ekonomické krize raději s pozváním syna počká. Cizinci o práci přicházejí mnohem rychleji než dřív a pokud Česko neopustí, mohou tu lehce spadnout do ilegality a stát se oběťmi obchodu s lidmi. Ovšem na poradnu se obracejí lidé s nejrůznějším typem problémů, říká vedoucí Střediska Světlana Porche. "Samozřejmě rok od roku se ty problémy mění, ale hlavně lidi řeší existenční problémy. Přistěhovali se do cizí země a já jsem sama cizinka a v podstatě se řeší právní a sociální problémy stejné: Najít si zaměstnání, najít si ubytování, pomoci dát děti do školy, do školky, nostrifikovat si vzdělání, změnit zaměstnání, podat si odvolání, jakým způsobem se obrátit na instituce, když nemluvím českým jazykem, atd. atd. Tyto problémy se nemění."
A jakou roli hraje napojení na zřizovatele Střediska, totiž na katolickou církev? Třeba tu, že dokáže zajistit duchovní útěchu, pokud si ji cizinec vyžádá. Světlana Porche tvrdí, že žádné náboženské překážky při pomoci neexistují, Středisko například často pomáhá muslimským uprchlíkům, kteří jsou za jejich pomoc vděční. Ostatně většina současných klientů pochází z Turecka, Sýrie a Srí Lanky. A neobracejí se cizinci na charitní poradnu hlavně s pocitem, že se přistěhovali do velice ateistické země? "Já nemyslím, že to, že Česká republika je ateistický stát, to je stereotypní myšlenka. Já jsem sama cizinka v Čechách a původně když jsem četla ty statistiky a slyšela toto z médií, tak jsem tomu taky věřila, ale za deset let pobytu v České republice jsem zjistila, že tomu tak není a že ten život víry je o něčem jiným, než si představujou lidi, co se nazývají ateisti."
Zejména uprchlíci neřeší v nové zemi pouze existenční problémy, často sem přicházejí s psychickými újmami. Podle filosofie Světlany Porche tak v jejich situace může vedle slov duchovního pomoci i lidský přístup právníka při vysvětlování právních problémů nebo vyjádřená solidarita sociální pracovnice, která je v duševní krizi podpoří.
