To chce klid
"Může přijít bouře, ale nakonec se vyjasní a zase vyjde sluníčko". Podobně hlubokomyslné moudrosti ze sebe sypal v americkém filmu Zahradník přihlouplý mládenec a díky tomu se stal prezidentem. Dnes by s podobnou větou možná uspěl i v České straně sociálně demokratické. Strana utrpěla těžký výprask při první prezidentské volbě, už se zdá, že se kácí křeslo předsedy, možná i premiéra a všech ministrů.
Při sobotním setkání ústředního výkonného výboru ČSSD proto jistě získá ohlas člověk, který prostými slovy dokáže připomenout, že nic se nejí tak horké a že věci jdou řešit v klidu.
Kdo sleduje média, ten ví, že sociálně demokratický kandidát na prezidenta Jaroslav Bureš dostal jen polovinu hlasů sociálně demokratických zákonodárců a jen třináct poslanců ČSSD pak dalo hlasu Petru Pithartovi, který měl být společným kandidátem vládní koalice ve druhém a třetím kole. Aby toho nebylo málo, řada sociálních demokratů umožnila svými hlasy dílčí triumf Václava Klause a konkurenční ODS. Z pohledu nejsilnější české strany to hůř dopadnout nemohlo.
Smysl událostí chápou všichni, kdo se politikou zabývají. Část sociálních demokratů si přála pat první volby, aby ve druhé volbě mohl nastoupit rival současného předsedy Vladimíra Špidly, zkušený Miloš Zeman. A bylo Špidlovou chybou, že nedokázal prosadit jiného kandidáta. Plán Zemanovým příznivcům tedy vyšel a v ČSSD podle novinových titulků vypukl rozkol, který může skončit pádem vlády.
Taková bouře se tedy přehnala nad politickou scénou, jenže situace vypadá jinak, když zasvitne slunce a věci se pak hodnotí v klidu. Sociální demokracie přece bude mít za týden při druhé volbě stejný počet hlasů, jako měla minulou středu a pokud si vezme poučení z porážky, může složit úspěšný reparát. Je pravda, že Špidla nevedl ČSSD ve Španělské sále právě suverénním způsobem.
Způsobil ale ostudnou porážku pouze on? Přece by neprohrál, kdyby jiní sociální demokraté, přívrženci Miloše Zemana nevypověděli poslušnost a raději nepodpořili Klause. Z takového pohledu vyšel Zemanovcům plán až moc dobře. Natolik, že neuškodil jenom Špidlovi, ale celé vlastní straně. Ústřední výbor se tak musí v sobotu rozhodnout. Může dát za pravdu Zemanovi, který dokáže vyhrávat politické bitvy, někdy ale hledí více na svůj prospěch než na zájem všech straníků.
A nebo potvrdí pozici Vladimíra Špidly, který odmítá bojovat uvnitř své vlastní strany, pro ČSSD ale získal poslední volby. Sociální demokraté se budou muset rozhodnout, protože musí určit nového kandidáta. První možností je Zeman, druhou nějaký společný kandidát celé vládní koalice. A nebo může být jmenován někdo úplně jiný. Překvapení, zdá se, nejsou vyloučena.
Celá krize se sociálně demokratickým kandidátem na prezidenta ještě může pro stranu skončit podle pravidla - co tě nezabije, to tě posílí?. Výsledek jistě zasáhne osobní kariéru Špidly i Zemana. Pro Špidlovu budoucí pozici ve straně bude rozhodující, zda dokáže prosadit svého dosud neznámého kandidáta. Pro Zemana celá historie skončí návratem. Buď znovu do vrcholné politiky a nebo tentokrát už definitivní cestou na Vysočinu.
