Chvála s kazy na kráse

V principu Lisabonská strategie funguje, ale jestli chce Evropa v globalizovaném světě uspět, musí pokračovat v reformách. Pokud jde o hospodářský růst, ten se v EU pohyboval a bude i nadále pohybovat kolem tří procent, a k jeho tahounům patří postkomunistické státy včetně České republiky. Což nepřekvapuje. Mají co dohánět: i v relativně blahobytném Česku činí například toho času hrubý domácí produkt na obyvatele 79% unijního průměru.

Pozitivní je podle Evropské komise i výhled do příštího roku. Zatímco OECD nedávno předpovídala naší zemi snížení hospodářského růstu ze současných 6 procent na 4,6 procenta, činí odhad Bruselu na příští rok a na rok 2009 optimistických 5 procent. Dosavadní růst hospodářství byl ovšem způsoben hlavně domácí poptávkou a ovlivnil i pokles nezaměstnanosti. Takže letos u nás zaměstnanost dosáhla 68 procent, což je mezi reformními státy docela rekordní úroveň. Jen pro srovnání: v sousedním Slovensku, jehož ekonomika roste toho času o polovinu rychleji než naše, nedosahuje zaměstnanost ani 60 procent a míra nezaměstnanosti je tam pořád ještě dvojciferná, i když rychle klesá. U nás činí míra nezaměstnanosti necelých 6 procent a prognózy na příští dva roky jsou kolem 5 procent. Nepříznivé ovšem je, a to zpráva Evropské komise výslovně zdůrazňuje, složení českých nezaměstnaných. Je mezi nimi hodně dlouhodobě nezaměstnaní, ale také mladí lidé. Reformy by se tedy měly soustředit především na zvýšení pružnosti pracovního trhu a na to, aby ubylo nekvalifikovaných. Tady dodejme, že v tomto ohledu existují v ČR doslova regionální pasti, ve kterých jsou dlouhodobě nezaměstnané celé skupiny obyvatelstva- a pořád se rekrutuje dorost: jestliže se zvyšuje počet mladých lidí, kteří jdou rovnou ze základní školy na pracovní úřad s tím, že je ani nenapadne starat se o nějakou kvalifikaci, tak nepotřebujeme na zjištění, že je něco velmi v nepořádku, žádnou Evropskou komisi.

Její doporučení by ale zdejší politici poslouchat rozhodně měli. Zní jednoduše: lepší integrace znevýhodněných skupin obyvatelstva do pracovního trhu, sladění pracovního a rodinného života a snížení rozdílů mezi výdělky žen a mužů. Pokud jde o fiskální rovnováhu, konstatuje zpráva EK opět to, co víme: totiž, že gejzír sociálních výdajů, kterými si v roce 2006 kupovali politici hlasy voličů, stál Česko v letošním roce o procento horší bilanci, než by musela být. Reformní balík sice deficit veřejných financí v příštím roce zase o něco sníží, ale ohlašované snižování daní, upozorňuje zpráva Bruselu, tak velké nebude, protože se zvýší daně nepřímé.

Naléhavě doporučuje text EK naproti tomu pustit se do penzijní reformy včetně zvýšení let odchodu do důchodu na 65 let a zavedení dalšího pilíře financování. Konkrétní časový rozvrh reformy by měl být znám co nejdřív, aby se na něj lidé mohli připravit. Pokud jde o reformu zdravotnictví, vypočítává Brusel současná opatření včetně poplatků u lékaře a nazývá je "prvního hodnotnými kroky správným směrem".

Zajímavá je rovněž kapitola, týkající se podnikání. Navrhuje se v ní zlepšit systém patentování a ochrany ideových práv, protože zatímco doma není patentování na špatné úrovni, zaostává v Evropě. Nedostatek financí rovněž brzdí vývoj nových produktů a služeb, a to bez ohledu na to, že jsou k dispozici evropské fondy. K tomu nezbývá než poznamenat, že to vypovídá své o zdejší schopnosti tyto fondy účinně využít.

Ani důraz vlády na rozvoj malých a středních podniků nebyl v Bruselu přijat bez rozpaků: koncepci na roky 2007-2013 sice česká vláda předložila, ale není z ní jasné, jak z ní mají malé a střední podniky profitovat.

Souhrnně lze říct, že v krátkodobém a střednědobém výhledu nám EK prorokuje celkem bezproblémový vývoj: ovšem hlavně proto, že celkové zadlužení země v poměru k HDP je se 30 procenty pořád ještě zhruba poloviční, než je unijní průměr. Vzhledem ke stárnoucímu obyvatelstvu a k zanedbané struktuře penzijního a zdravotnického systému jsou však veřejné finance v ČR - a tak to stojí ve zprávě EK doslova- "vysoce rizikové".

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .