Clintonová v Moskvě
Možná že se dohodneme - jako by po skončení schůzky řekl šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov po jednání s Hillary Clintonovou. Doslova totiž prohlásil, že obě strany dosáhly "podstatného pokroku" při přípravě nové odzbrojovací dohody mezi oběma státy, která by měla nahradit předchozí smlouvu z roku 1991, jejíž platnost končí letos 5. prosince. Jeho americká kolegyně k tomu jen dodala, že cílem americké strany zůstává, že americká strana má zájem na tom, aby nová smlouva o strategických zbraních byla uzavřena do právě zmíněného data.
Podstatu onoho úvodního "možná že se dohodneme" objasnil dnes ráno v ruském vysílání BBC známý a dobře informovaný ruský vojenský analytik a komentátor Alexandr Golc. Ten prohlásil, že současné Rusko má zřejmě na podpisu dokumentu, který by zmíněnou smlouvu nahradil, daleko menší zájem než Spojené státy a dokonce je toho názoru, že Rusku by daleko víc než podpis nové smlouvy více vyhovovalo jednání až k naprostému ujednání, protože to je jediný stav, kdy si současné Rusko může v kontaktu se Spojenými státy znovu připadat jako skutečná supervelmoc.
Hillary Clintonová nový kurs Bílého domu vůči Rusku akcentovala slovy: Máme zájem spolupracovat a rozvíjet vztahy s Ruskem, včetně společného vyhodnocování hrozeb či vytvoření střediska pro výměnu informací (na čemž se dohodli naši prezidenti), abychom učinili protiraketovou obranu společným dílem. Konec citátu. V této souvislosti byl jistě stál za zmínku výrok jejího ruského partnera Sergeje Lavrova. Ten letos v létě řekl, že jeho země o podpisu smlouvy, nahrazující START-1, bude uvažovat až v okamžiku, kdy Spojené státy přehodnotí svou novou globální antiraketovou obranu.
Co tedy dnešní moskevská schůzka znamená? V každém případě to, že rusko-americké vztahy se alespoň mírně zlepšily, i když nakolik, ukážou až příští týdny a měsíce a zejména pak 5. prosinec, kdy se ukáže zda nová dvoustranná smlouva o strategických zbraních bude podepsána či ne. Otázkou v tuto chvíli samozřejmě je, za jakou cenu bude tohoto zlepšení dosaženo. Jistě bychom neměli chtít, aby se každý americký prezident zachoval jako Ronald Reagan a usiloval o "uzbrojení" dnes již nikoli SSSR, ale Ruska. Ostatně současné Spojené státy by na něco takového zřejmě ani neměly ekonomickou sílu..
Neustále je třeba ale brát v potaz, že Rusové jakýkoli ústupek typu toho Obamova neberou jako projev dobré vůle, ale jako výraz slabosti. Je samozřejmě velice těžké hledat ideální rovnováhu mezi projevy rezolutnosti a váhavosti, dobré vůle a naprostého odmítání, ale stav, kdy nesmlouvavý ruský dupot na mezinárodní scéně bude rovnou znamenat úspěch pro Moskvu, rozhodně není nic, co bychom si v našem středoevropském prostoru měli přát.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
