ČNB kritizuje sněmovnu

Něco velmi podobného totiž říká guvernér České národní banky Zdeněk Tůma. Nedoporučuje ovšem pivo, ale zdravý rozum, který nás má ochránit před blázněním okolního světa. Tůmu také nezaujala soutěž Superstar, ani zásah těžkooděnců na Tachovsku, reagoval na pozoruhodné hlasování ve Sněmovně. Poslanci jak známo měli v prosinci tu odvahu hlasovat o sociálních dávkách šest měsíců před volbami. Podle toho také schůze dopadla. Jedním z výsledků byl slib, podle kterého se zvýší na dvojnásobek rodičovský příspěvek, což státní pokladnu vyjde na 12 miliard korun ročně. S další hrozbou přišel ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach, který oznámil, že zdvojnásobí také přídavky, které navíc nebudou dostávat jen chudší rodiny, ale úplně všichni.

Dokonce i při úsporné variantě by jeho nápad stál nejméně dalších 12 miliard. Hlasovalo se i o dalších dávkách a všechny podle očekávání byly zvýšeny. Nemocenská, porodné, příspěvky na živobytí i na bydlení, dávky sociální péče. Změny budou platit až v roce 2007, kdy se výdaje na sociální podporu zvýší ze současných 100 miliard ročně nejméně o třetinu. Česká národní banka dokonce přišla s odhadem 50 miliard navíc. Pokud by skutečně mělo dojít ke schválení všech těch návrhů, tak to by bylo opravdu velmi nedisciplinované troufám si říci, že mnohdy to jde i proti zdravému rozumu a v konečném důsledku by to bylo negací strategie přijetí jednotné měny. Shrnul postup poslanců guvernér Tůma. Zdravý rozum říká jasně, poslanci rozhodli o výdajích, které bude muset platit každá vláda, odborně se jim říká mandatorní výdaje.

Dosud činí 80 procent všech výdajů českého státu, po zvýšení státu mohou dosáhnout 85 procent. Na všechno ostatní včetně investic do infrastruktury, podpory vzdělanosti, ochrany životního prostředí a další dotace veřejně prospěšných institucím zbývá ročně nějakých 15 procent, tedy 150 miliard korun. Relativně vzato je to nejméně ze všech zemí Evropské unie. Stát s takovými závazky ale má především velmi nestabilní veřejné finance. Stačí, když poklesne hospodářský růst a vláda se bude jen velmi těžko potýkat s dluhy. Proto také může jen velmi těžko přistoupit ke společné evropské měně, která vyžaduje značnou stabilitu, roční veřejný dluh nejvýše za tři procenta hrubého domácího produktu.

Tůmova připomínka je tedy na místě a těžko proti ní cokoli namítat. Námitky však přišly okamžitě, dokonce přímo od premiéra Jiřího Paroubka a ministra financí Bohuslava Sobotky. Nesly se v duchu jeden o voze a druhý o koze. Oba sociální demokraté ihned guvernéra Tůmu upozornili, že veřejné finance se letos vyvíjejí velmi dobře, rozpočet v příštím roce počítá s ještě nižším schodkem a jeho kritika je tedy zbytečná. Je prý velmi pravděpodobné, že se guvernér snaží kritizovat vládu, aby se zalíbil opoziční ODS. Přitom zcela přehlíželi fakt, že guvernér varoval před potížemi rozpočtu od roku 2007 a že odsoudil pouze Sněmovnu. Pozoruhodné na tom je, že Paroubek i Sobotka vědí velmi dobře, že Tůma má pravdu. Sami neměli žádnou radost z toho, co poslanci provedli. Před volbami se však tváří, že vyšší mateřská či přídavky jsou přesně tím, co by chtěli.

Občanští demokraté a lidovci se naopak Tůmy zastali a prohlásili, že vláda skutečně příliš utrácí. Především sociální demokraté by se nad tím měli zamyslet. Přitom už opravdu zůstává rozum stát. Byli to přece dvě zmíněné pravicové strany, které 12 miliard na vyšší rodičovské příspěvky prosadily spolu s komunisty přes odpor zpočátku rozumné ČSSD. Zřejmě se cítily frustrovány, že vládní návrhy přidávají do různých sociálních kapitol po miliardách, a tak rodičům přihodily řádově vyšší částku. Z takové debaty má člověk opravdu pocit, že se všichni okolo zbláznili. Doufejme přitom, že politici aspoň sami před sebou přiznají chybu, i když před volbami ze svých slibů jistě škrtat nebudou.

Jednání ve Sněmovně má bohužel ještě jeden rozměr, možná ještě víc varovný než vyhlídka na zbytečné sociální výdaje. Středolevá vláda se při své sociální politice dosud držela nepsaného pravidla, že systém dávek má být pokud možno co nejvíc adresný. Tím, že zvyšuje příjmy pouze chudým, je možná dostává do pasti chudoby, přesto drží výdaje na uzdě. Novinka z dílny občanských demokratů, lidovců a komunistů, k níž se záhy přihlásili i sociální demokraté, nepsané pravidlo porušila. Stala se tak až příliš živou vzpomínkou na politiku Národní fronty. Před listopadem 1989 měli na dávky nárok prostě všichni. Státní pokladnu to sice stálo peníze, ale pouze ty, které byly předtím vybrány od lidí na daních.

Díky kontrole nad jejich peněženkami je pak mohl stát vydírat, protože byli existenčně svázáni s přežitím režimu. Po listopadu 1989 se tato nemravná praxe zrušila, dnes před volbami vzniká nad dávkami nová Národní fronta. Politici by tedy neměli kritizovat Tůmu, který jen připomněl ekonomický rozměr nešťastných politických rozhodnutí. Měli by místo toho vysvětlit, jestli skutečně chtějí v dávkách návrat před listopad.