Co bych si přál od svého lékaře
Na zdravotnictví každého nejvíc zajímají dvě věci. Záleží mi, abych dostal nejlepší zdravotní péči, až ji budu potřebovat. A také bych ji chtěl mít k dispozici včas a na místě, kde mě nehoda postihne.
Takové nároky řeší různé zdravotní systémy různým způsobem. Přitom právě dnes je nutné hledat nové řešení - upozornil Mezinárodní světový summit, který se pod patronací Senátu sešel v tomto týdnu v Praze.
Důvody ke změnám tu jsou, shodli se delegáti. Nové technologie otevírají medicíně nové možnosti a ty možnosti jsou tak velké, že je nedokážou současné veřejné pojišťovny ani státní pokladny zaplatit. Přitom stárne populace a starší lidé mají na zdravotní péči logicky vyšší nároky. Z českého pohledu je tu navíc třetí důvod, který vyzývá ke změnám: vstoupili jsme do Evropské unie a také zdravotní systém se musí přizpůsobit širšímu evropskému prostoru.
Sami si úplně přesně neuvědomujeme, jak velice se situace změnila. Představme si například, že už jsem si došel pro Evropský zdravotní průkaz, který platí od prvního července. Ať se ocitnu v jakékoli zemi evropské pětadvacítky a něco se mi stane, mám otevřené dveře u většiny lékařů, dokonce tam mám nárok na bezplatnou péči. Na rozdíl od Česka jsou ve všech evropských zemích u lékařů regulační poplatky. I když jsou někdy z českého pohledu velké, jen výjimečně přesahují částku tisíce korun.
Je pravda, že vznikající evropský zdravotní systém má určitá omezení. Například pojišťovna mi neproplatí plánovanou operaci. Ale i tato překážka jde teoreticky překonat, pokud ošetřující lékař v Belgii či Německu do zprávy napíše, že šlo o akutní problém. Proč by mě například na hamburské či lyonské klinice nemohli pomocí bypassu zachránit před hrozícím infarktem? Záleží, kde budu mít nutné kontakty, aby se na mě důkladně podívali.
Využívat plánovitě zdravotní péči v cizině asi není úplně čestné, možná se to dá nazvat zneužíváním systému. Ale kdo by to nepodnikl, kdyby se jednalo o zdraví nejbližších. Dvě třetiny Čechů si myslí, že cizí zdravotnictví je lepší, než domácí, možná tedy šanci začnou využívat mnozí z nás. Útěk na cizí kliniky bezpochyby vyzkouší mnozí, kteří se neleknou jazykové bariéry.
Už samotná možnost využívat cizí medicínu přitom mění domácí zdravotnické prostředí. Vytváří další tlak, aby se zvýšila kvalita služeb. Do budoucna lze čekat i to, že Evropa bude kontrolovat zdravotní standardy členských zemí. Této rostoucí poptávce musí zdravotnické systémy čelit a Mezinárodní zdravotnický summit dospěl k názoru, že to bez pomoci soukromých peněz nepůjde. Bude je muset začít využívat celá Evropa.
Nechme stranou, do jaké míry stojí za úvahami o zdravotnické expanzi silné farmaceutické firmy. Faktem je, že stále víc lidí se považuje za zákazníky zdravotního systému, kteří chtějí mít co nejlepší přehled o kvalitě i cenách služeb. Průzkumy ukazují, že zájem o kvalitu péče překoná obavy z toho, že v nemocnici nebo ordinaci budu muset připlácet.
Povinné státní pojištění asi bude mít vždy nějakou funkci v zemích Evropy, přesto je nutné otevřít prostor pro komerční služby, které mohu financovat prostřednictvím soukromých pojistných účtů.
Proto také měli účastníci summitu tak živý zájem o slovenské reformy. Tamní zdravotnictví nebylo daleko od úplného kolapsu, když se ho chopili reformátoři, kteří začali zavádět poplatky a omezovat množství hrazené péče. Do situace podobné té na Slovensku se budou dostávat i další evropské země a tak nejen Češi mohou hledat v Bratislavě svůj vzor.
Dosud takové řeči zněly ve zdejším prostředí jako naprosté chiméry. A zdá se, že je tomu tak dodnes. Nová ministryně Milada Emmerová sice ještě přesně neřekla, jak chce zdravotnictví řídit, přesto už oznámila, že poplatky pacientů nepřipustí, zároveň odmítá privatizaci. Radí pojišťovnám, že mají šetřit, a vyzývá vládu, aby odpustila nemocnicím daně.
Vypadá to, že prostě chce jen zabetonovat současný stav, který je ovšem podle účastníků pražského summitu neudržitelný. "Pro každého je všechno, jen to nemá žádnou kvalitu," odsoudil zdravotnické poměry v zemích Visegrádu maďarský delegát.
Opravdu nepůjde udržet všechno. Také české zdravotnictví se propadá do dluhů a něco je s tím třeba dělat. Podle expertů Češi mohou ještě nějaký čas zametat dluhy a vůbec všechny problémy pod koberec, v otevřeném evropském prostoru ale už o zdejším zdravotnictví nerozhodují jen místní politici a lobbisté. A kdyby se změnám bránili příliš dlouho, nakonec podlehnou hlasu lidu. Máme přece možnost hlasovat nohama a léčit se na německých klinikách.
