Co přinesou izraelské volby
Nejnovější průzkumy veřejného mínění naznačují, že vítězem úterních izraelských premiérských voleb se s největší pravděpodobností stane vůdce pravicové opozice Ariel Šaron, který má před současným izraelským premiérem Ehudem Barakem náskok skoro dvaceti procent.
Pondělní izraelské noviny zveřejnily výsledky několika seriózních průzkumů, podle nichž hodlá dát Šaronovi svůj hlas asi 55 až 56 procent izraelských voličů, zatímco Barakovi jen 36 až 38 procent. Velmi málo je také těch, kdo dosud nejsou rozhodnuti anebo nechtějí přijít k volbám - přibližně 6 až 9 procent právoplatných voličů.
Pokud tedy nejsou tyto předvolební průzkumy nějak zásadně "pomýlené", lze považovat zvolení opozičního kandidáta, 72-letého Ariela Šarona, do funkce předsedy příští izraelské vlády za hovotovou věc. Většina politických pozorovatelů v Izraeli už o tom ani moc neuvažuje a spíše se zabývají tím, co nastane potom.
Jakmile budou oznámeny definitivní volební výsledky, což může trvat nejvýše týden, bude mít nový premiér podle izraelské ústavy 45 dní na to, aby sestavil koaliční vládu a nechal si její složení schválit v Knessetu. Do té doby vládne dosavadní premiér.
Jední z prvních problémů, které bude muset řešit vítěz voleb, je schválení rozpočtu na rok 2001. Ehud Barak, jehož vládní koalice se rozpadla v prosinci loňského roku, neměl k jeho schválení dostatečnou podporu v parlamentu, a pokud by nebyl rozpočet schválen ani do konce března, musí se podle izraelské ústavy konat nové parlamentní i premiérské volby.
Západní pozorovatelé teď pochopitelně věnují také velkou pozornost úvahám, jak se změní izraelská politika po nástupu pravice. Je celkem jisté - a Ariel Šaron to v neděli znovu slíbil ve svém posledním předvolebním projevu - že nová vláda zaujme mnohem tvrdší a nesmlouvavější postoj vůči Palestincům. Šaron celkem logicky argumentuje tím, že Barakova politika nekonečných ústupků Palestincům vůbec nepřinesla mír, ale jen nové násilnosti a strádání a že je proto třeba jasně říci "dost". Případné zhoršení vztahů s Palestinci by ovšem mohlo vést i k podstatnému zhoršení vztahů se všemi arabskými sousedy Izraele na Blízkém Východě a eventuelně i k nové válce.
Situace možná není tak vážná, jak ji popisuje sám Ehud Barak, který se snažil označit Šarona za "nebezpečného extremistu", který prý povede Izrael do nových válečných konfliktů, ale jisté je, že zvolení tak výrazně pravicového kandidáta do nejvyšší vládní funkce vyvolá určité napětí. Není asi náhodou, že to byla právě Šaronova návštěva židovských i islámských posvátných míst v Jeruzalémě, která na konci září loňského roku "vyprovokovala" palestinské protesty a násilnosti, při nichž zahynulo už více než 370 lidí, převážně Palestinců.
Ariel Šaron jednoznačně slibuje, že neposkytne Palestincům žádná dodatečná území na Západní břehu, a naopak tam zachová všechny existující židovské osady a že nikdy nesvolí k rozdělení Jeruzaléma.
Palestinci proto už předem připravovují nové protesty: militantní skupina frakce Fatah palestinského vůdce Jásira Arafata vyhlásila den izraelských voleb za "den hněvu" a ještě radikálnější skupina Islámský Džihád ve svém prohlášení hovoří o "bolestivých ranách", které zasadí Izraeli v příších dnech.
Eventuální nové násilnosti ovšem Šaronovy stoupence nejspíše neodradí - pro mnohé z nich budou jen další připomínkou, proč chtějí změnu vlády.
ČRo 6 / RSE 5. února 2001 rse@cro.cz
