Co to pro nás bude znamenat?
ptají se prostí Rusové poté, co přišly první krachy i v jejich firmách a první propouštění či nový pád hodnoty rublu. Lze očekávat, že konec téměř desetileté konjunktury Putinova Ruska bude znamenat i konec jeho autokratického režimu v zemi? táží se domácí liberálové i zahraniční analytici, kteří by se v Ruské federaci rádi dočkali osvícenější formy vlády.
Tak tedy: Vážné potíže hospodářské Rusko na jaře určitě čekají, protože krize tu udeřila zjevně mocněji než vláda původně předpokládala. Podle ministra financí Alexeje Kudrina je zatím v rezervním fondu, jímž se v současné době ekonomika sanuje, ještě více než 136 miliard dolarů.
To by podle Kudrina mělo vystačit asi na dva a půl roku, a kdyby se situace ještě zhoršila, tak na dva roky.
Ministr a první vicepremiér Kudrin přitom připouští, že fond původně nebyl určen pro potřeby krize, ale na pokrytí příjmových výpadků při pádu cen ropy (který tedy ruští ekonomičtí analytici zřejmě už delší dobu předpokládali). Až tyto peníze dojdou, začne si podle ministra Kudrina Rusko půjčovat. Má pro to celkem dobré předpoklady, protože v uplynulých tučných letech zaplatilo skoro všechny své zahraniční dluhy. Jak řekl 12. dubna při setkání s horníky v Novokuzněcku premiér Putin, Rusko na sanaci domácí ekonomiky vynakládá v procentním vyjádření ze všech států světa nejvíc - 12% HDP. Někteří odborníci sice tento údaj zpochybňují, ale tandem Medveděv-Putin určitě dělá vše pro to, aby v zemi udržel sociální klid.
Jak ovšem nakonec zafungují mohutné injekce do ekonomiky a finančnictví, to zřejmě neví nikdo. Ostatně nikde...
Alexej Kudrin už také odhaduje dno ekonomické krize na pozdější období než se původně čekalo, v tuto chvíli na přelom let 2009-10.Vzpamatovávání se z krize pak bude podle tohoto významného ruského národohospodáře trvat možná 3-4 roky a růst se bude pohybovat jen kolem 1-2 procent (narozdíl od 7-8, na něž bylo Rusko v posledních letech zvyklé).
Leckdo si dnes rovněž klade otázku, zda se současné Rusko nepokusí všeobecných hospodářských potíží využít ve svém obnovovaném imperiálním zájmu. Rusko už dnes činí vše pro to, aby svůj vliv alespoň v hranicích bývalého SSSR (vyjma Pobaltí) obnovilo doslova za každou cenu - viz kupříkladu gruzínský konflikt.
Proč by se tedy nesnažilo využít všeobecné ekonomické krize, která bývalé svazové republiky postihuje ještě hůř než Ruskou federaci samotnou. Podobné plány však zřejmě v tomto okamžiku nejsou na pořadu dne, protože aktuálním úkolem č. 1 je nejdřív zachránit ekonomiku ruskou.
Osobně si myslím, že očekávat rychlé hospodářské a tedy i politické zhroucení Ruska, jak se na ně těší někteří opoziční ruští politici typu Garri Kasparova nebo Michaila Kasjanova, je opravdu předčasné. Rusko se nakonec sice s potížemi, ale přece jen nad vodou udrželo i v podstatně krušnějších letech devadesátých, o dobách Velké vlastenecké války ani nemluvě.
Nic to ovšem nemění na faktu, že Rusko za celé své tisícileté dějiny žilo téměř výhradně z toho, čím ho obdařila příroda - a to je hlavní problém, jímž by se jakékoli ruské politické elity měly zabývat.
Zatím toho schopny nebyly - i přes Putinův strategický plán obnovy do roku 2020. Pokud by tedy krize přinesla toto poučení, byla by pro zemi vlastně prospěšná.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
