Co se platí za víza?
Co si myslet o situaci na konsulátě, který si před svými vraty pěstuje zástupy žadatelů o víza, aby ti, kteří jsou prostředníkům ochotni zaplatit vysoké "všimné" v dolarech, mohli být obslouženi přednostně? Tvrzení, že není věc úředníků. co se tam kdesi ve frontě děje, je přinejmenším podivné:
na konzulátě v ukrajinském Lvově zavedlo české ministerstvo zahraničí poté, co se o tamní praktiky začal zajímat český tisk, telefonické objednávky a rázem bylo po návalech. Kupodivu ale ne po výběrčích nelegálních poplatků. Jejich sazby naopak podle svědectví ukrajinských pracovníků drasticky stouply. Telefonické objednávání totiž na konzulátu ve Lvově dodnes pořádně nefunguje a prý se zřizuje Call centrum.
A co bude třeba zřídit v Hanoji? Tam dala jedna z vietnamských zprostředkovacích agentur svému českému partnerovi černé na bílém, že sice vízum do ČR stojí oficiálně 240 dolarů, ale klienti potřebují celkem 2200 dolarů, a sice na úplatky. Komu? Mašinérie ministerstva zahraničí podle Deníku, který případ odhalil, své lidi na konzulátech apriori brání a tvrdí, že je třeba se zeptat vietnamských zprostředkovatelů, co s penězi na úplatky dělají a komu je fyzicky dávají.
Důkaz, i když nepřímý, je ale možné obstarat i jinak: V úterním vydání tohoto listu je popsán případ brněnského advokáta, jehož 17 vietnamských klientů si z náhodně vybrané poloviny podalo žádost normálně na konzulát, zatímco druhá půlka na to šla přes prostředníka. A jak to dopadlo? Z normálních žadatelů nedostal od konzulátní úřednice doporučení k udělení víza nikdo. Z těch, kteří se nechali za víc než dva tisíce dolarů zprostředkovat, je dostali všichni. Ani to ale ministerstvu zahraničí nepřijde divné. Brněnský advokát, který si o tom chtěl promluvit přímo s ministrem, narazil hned v sekretariátu: podle jeho slov, otištěných v Deníku, mu tam čtyřikrát řekli, že pan ministr nemá čas, takže to vzdal. Při vší úctě ke Karlovi Schwarzenbergovi: vážné podezření z korupce ho nemusí trápit jen v případě šéfa lidovců Čunka, nýbrž mohl by ho hledat, jak vidno, i ve vlastním úřadě.
Ale možná, že to vidím moc jednoduše: zdejší justice, jak známo, uznává jako důkaz jen když chytí úplatkáře přímo při činu, nejlépe při přejímání peněz, jako se to stalo svého času u jednoho z prvních odsouzených v korupční kauzách Liznera. Jenže dneska už možná ani tohle nestačí. Na Českolipsku se například už řadu měsíců táhne proces se starostou, který bohorovně tvrdí, že peníze, při jejichž přejímání byl přistižen, prý nebyly žádný úplatek, ale sponzorský dar. Natož pak aby justice neosvobodila bývalého tajemníka dvou českých sociálně demokratických premiérů Doležela, když jako důkaz proti němu existoval jen skrytou kamerou zachycený výrok o "pěti na stole v českých".
Jenže jiný kraj, jiný mrav: Tuhle bylo na internetu, jak soudce kdesi v Austrálii odsoudil dva zloděje k sedmi a osmi letům vězení, ačkoliv se jim podařilo ukrást v restauraci jen pytlík s obloženými houskami. Neodsoudil je totiž za to, co udělali, ale za to, co chtěli udělat: s pistolemi v ruce hodlali ukrást tržbu. Že si pak spletli pytlíky a ještě se na ulici při útěku jako v grotesce postřelili navzájem, nebral soudce na vědomí.
Třeba tu jednou také budeme mít soudce, pro které bude směrodatné řídit se při výkladu paragrafů smyslem pro spravedlnost. Pak snad začnou fungovat nejen telefonické linky na konzulátech....
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
