Co skrývají strany před volbami

Strany ale minulý týden prozradily mnohem víc o svých vnitřních poměrech, i když v trochu jiné rovině. Odevzdaly totiž na ministerstvo vnitra své kandidátky pro červnové volby. Seznamy lidí jsou ve skutečnosti dokumentem, co se ve stranách změnilo v personálním ohledu. A protože strany mají především vymýšlet programy a připravovat lidi pro jejich uskutečnění, dozvíme se z kandidátek nejsilnějších stran leccos o tom, kam v příštích letech zamíří zdejší politika a tím i celá země.

Stalo se leccos a některých věcí si novináři a tím ani veřejnost dosud nevšimli. Především v sociální demokracii definitivně skončil vliv Zemanových příznivců. Přežil sice ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach, který se dostal na první místo kandidátky, ovšem v méně významném Zlínském kraji. Jinak všichni, kdo opírali svou kariéru o podporu či vzpomínku na expremiéra Miloše Zemana, buď nekandidují vůbec, anebo se octli na spodních místech kandidátek. Stačí připomenout pár jmen vesměs důležitých funkcionářů: Kužvart, Schling, Lachnit, Eduard Zeman, Hojdar, Skopal, Laštůvka.

V ČSSD tedy jednoznačně převládlo křídlo výkonného předsedy Bohuslava Sobotky, které zaplnilo i nejdůležitější místa kandidátek nejdůležitějších krajů včetně Jihomoravského, Moravskoslezského i Středočeského. Může to být prozření i pro Paroubka. Ten dosadil pár lídrů - například Davida Ratha do Prahy. Ovšem dnes si už může být jistý, komu se bude muset zodpovídat z případného volebního neúspěchu.

Pozoruhodná je také ODS, i když u ní zatím nedošlo k podobnému vnitřnímu převratu. Na kandidátkách občanských demokratů se objevily nové tváře, z volitelných míst zabírají polovinu. Vesměs jde o lidi z radnic, zpravidla nemají příliš významné funkce, s výjimkou primátora Ústí Gandaloviče. Pro ODS to může být dobrým vysvědčením, že dokáže hledat nové lidi, ve skutečnosti však jde přece jen o něco víc.

Definitivně se tak uzavírá temná Sarajevská historie z roku 1997, kdy se část straníků snažila svrhnout předsedu Václava Klause. Tehdy se vyměnilo prakticky celé vedení strany. Dosavadní vůdcové v čele s Janem Rumlem odešli do Unie svobody, a do čela najednou poskočili nevýznamní okresní funkcionáři. Většina "Klausových věrných", kteří se nahoru dostali jen díky loajalitě k předsedovi, už odešla - v roce 2002 jich zmizelo z kandidátek dvacet, tentokrát se jejich počet zmenší o další dvacítku. Zůstali jen ti schopnější a doplnili je zkušení regionální politici.

ODS má díky tomu větší sebevědomí a je silnější. Pokud letošní volby opět nevyhraje vinou nevýrazného vedení, dojde při příštím jednání i na poslední mohykány, kteří stranu řídí od roku 1998 - Tlustého, Langera, Mencla. Další dvě strany - lidovci a komunisté - mají jedno společné. Zdá se, jako by se v posledních letech dostali na hranici svých možností. V čele kandidátek jsou úplně stejní lidé, jací tam byli v roce 2002. Pokud by strany byly úspěšně zhruba stejně jako minule, budou mít osmdesát procent stejných poslanců.

Jinými slovy, ani komunisté, ani lidovci, nepřicházejí do voleb s ničím novým. KSČM má sice jiného předsedu, na kandidátkách to ale poznat není. Strana se opět bude snažit o nemožné a pokusí se domluvit tichou koalici se sociálními demokraty. Těžko předvídat, jestli k podobné dohodě bude výhodnější situace, než byla před čtyřmi lety.

Lidovci zase mají zřejmě nejlepší program, především ekonomická část je mistrovských dílem předsedy Miroslava Kalouska. Ale ani Kalousek nedokázal změnit tradiční kandidátky, což je pro něj riskantní situace. Pokud se stejní lidé do sněmovny nedostanou, budou z toho vinit nového předsedu. A to znamená dostat devět nebo deset procent. Navíc předseda lidovců sází všechno na jednu kartu - pravicovou koalici s ODS. Pokud nevyjde, nebude mít Kalousek pro straníky ani vládní posty.

Taková situace je výhodná pro pátou stranu, pokud se do sněmovny dostane. Pokud předem nevyloučí nějakou variantu povolební koalice, může být tím, kdo rozhodne o podobě příští vlády. Lídr Zelených Bursík si toho je očividně vědom. A také na kandidátkách jsou lidé s pravicovou minulostí v čele s kontroverzním jindřichovickým starostou Pávkem, anebo z levicových ekologických hnutí. Stačí připomenout mluvčí Jihočeských matek Danu Kuchtovou, když už přímo nechceme mluvit o bývalém disidentovi Uhlovi. Klaus a Zeman jsou zapomenuti, okamžik krize mají obě strnulé strany z bývalé Národní fronty, do sněmovny se tlačí nové liberální uskupení. O svou šanci se hlásí nová politické generace - a věřme, že ji v červnu dokáže využít.