ČSSD má dobrý program, až na jeden detail

Pro představu jeden za všechny: do roku 2010 budeme mít stejnou úroveň, jako staré členské země Evropské unie. Pokud bychom to chtěli vidět v reálu, je tedy možné zajet do Bavorska a prohlédnout celou tu nádhernou přírodu s idylickými vesnicemi, moderními městy a službami, o jakých se nám dřív ani nesnilo. Německo je koneckonců na průměru starých zemí unie.

Vyjádřeno v číslech, životní úroveň se nám zvýší za čtyři roky o čtvrtinu až třetinu.

Přesto posluchače sociálně-demokratických projevů občas zamrazilo: opravdu tomu tak bude, až sociální demokraty zvolíme? Co když na něco zapomněli a cesta k prosperitě nevyjde?

ČSSD je nutno přiznat, že se zavazuje učinit řadu opatření, která by k prosperitě skutečně vedly. Výdaje státu na výzkum a vývoj se zvýší na procento hrubého domácího produktu. Vysoké školy budou přijímat víc studentů. Vznikne systém celoživotního vzdělání. Trh práce vyjde vstříc starým lidem. Zvláštní zákony a důkladná síť jeslí i školek umožní, aby pracovní kariéru nemusely přerušovat matky. Vláda podpoří nájemní bydlení a přitom stanoví způsob regulace nájmů, jaký odpovídá západní Evropě. Soudy začnou pracovat rychleji a transparentní zadávání veřejných zakázek zabrání korupci. To všechno jsou velmi rozumné a zřejmě také promyšlené plány.

V programu najdeme i pozoruhodný posun k liberálnímu myšlení, když výslovně nevylučuje poplatky u lékaře a školné.

Bohužel, čertovo kopýtko se vždycky najde. Zná to každý člověk, který píše. Dostane dobrou myšlenku, rozepíše ji na několik stránek, pak ale zjistí, že v jednom detailu je chybu. Tuší, že kdyby chtěl detail vyřešit, zapletl by se do nekonečného vysvětlování a text by nestihl odevzdat vydavateli. Ještě horší by bylo, kdyby podrobnější průzkum detailu ukázal, že celý článek je špatně. Člověk tak bývá vystaven pokušení, detail zakrýt, aby si ho nikdo nevšiml. Ve volebním programu ČSSD se detail skrývá v šestém z deseti hlavních cílů. Doslova říká: "Nadále budeme snižovat tempo zadlužování a udržovat nízký podíl veřejného dluhu k HDP. Učiníme vše potřebné pro přijetí společné měny euro v roce 2010."

Zní to jakoby nic, ve zmíněných větách se ale skrývá všechno. Česká národní banka i světové instituce se shodnou, že Česko nebude mít stabilní veřejné finance, pokud nebude reformovat své sociální systémy, zvláště pak ty dva nejdražší, důchodový a zdravotnický. Jak známo, stárne populace a výdaje budou dramaticky eskalovat. V penzích začne boom v roce 2020, ve zdravotnictví určitě o pět let dříve. Pokud se tyto věci nedají do pořádku, euro

Češi nebudou moci přijmout. Je jasné, že detail nabývá na velikosti. Slib důchodové reformy sice program obsahuje. Ovšem z jeho parametrů je zřejmé, že tento systém nebude možné dlouhodobě financovat. Až bude na jednoho důchodce jeden člověk v pracovním procesu, bude nemožné zajistit důchodci 70 procent výdělku před důchodem. Tím spíš, že vedle státního průběžného systému nevzniká jiný významný systém pojištění na stáří. O tom, že reforma se nemyslí příliš vážně, svědčí i fakt, že program nezmiňuje transformační náklady, na které by například mohly jít peníze z prodeje státních podniků.

V kapitole o zdravotnictví se o reformě ani nehovoří. Jen se zmiňuje, že stát zvýší své dotace.

Když už člověk dostane podezření, začne kriticky zkoumat i všechny ostatní odstavce a hledá další a další chyby či nedokonalosti. Jak třeba chce sociální demokracie dostat české univerzity na evropskou úroveň, když veškeré hodnocení kvality a udělování akademických titulů nechá na samotných školách? Nebudou se kolegové jako dosud jen plácat po zádech s tím, jak jsou dobří?

To by se však člověk opravdu ztratil v detailech. Cestu k hodnocení programu skutečně ukazuje chybějící důchodová a zdravotnická reforma. Při vědomí takového nedostatku se dá říct: sociální demokracie chce využít příznivého historického okamžiku k rozšíření prosperity, přitom však nehledí na to, že zadluží budoucnost dětí.

Buďme však nestranní a dejme poslední slovo sociálním demokratům. Slibují, že ekonomika poroste rychleji než o pět procent ročně. Zřejmě tím míní, že tomu tak bude i po odečtení inflace. Pak bychom zřejmě každých dvanáct let zdvojnásobili svůj hospodářský výkon. Z toho by se už zdravotnictví i penze zaplatily.

Kdo tedy věří této vizi, ten ať volí sociální demokraty. Bohužel je předem jisté, že úředníci v Bruselu tak důvěřiví nebudou a bez obou reforem nás stejně do eurozóny nepustí. Sociální demokrat by řekl - zatracený detail.