ČSSD v kruhu

Strana ovšem prohrála volby také v listopadu a výkonný výbor sociální demokraty čeká už za čtrnáct dnů. Stávající předseda a premiér Stanislav Gross bude obhajovat pozici před konkurentem, který se jmenuje Zdeněk Škromach. Scénář je stejný, historie se tedy může opakovat.

Proti takové prognóze je ovšem možné vznést celou řadu námitek. Hlavní rozdíl je v tom, že Stanislav Gross zvolil jinou strategii, než jeho předchůdce. Špidla se snažil volební výsledek bagatelizovat, Gross vážnost situace nepopírá. Zatímco bývalý premiér chtěl vládnout dál bez jakékoli vážné změny, ten současný navrhl straníkům tři možnosti, jak postupovat dál. Podle Grosse je možné obměnit část ministrů, anebo zrušit koalici s lidovou stranou i Unií svobody a vládnout dál menšinově s tichou podporou komunistů. Třetí možností jsou předčasné volby.

Gross zvolil prozíravější postup. Počká, k jakému řešení se strana přikloní, a pak se postaví do čela nejsilnějšímu proudu.

I taková strategie má ovšem svá rizika, která mohou způsobit, že se znovu naplní špidlovský scénář. Hlavním nebezpečím se může stát Zdeněk Škromach, který právě oznámil, že hodlá na březnovém sjezdu kandidovat za šéfa strany. Na první pohled jde o nevinnou záležitost. Pokud někdo hodlá bojovat o místo předsedy sociální demokracie, musí svou kandidaturu oznámit s dostatečným předstihem, aby se stihl představit na krajských konferencích.

Pokud ale Škromach ještě před výkonným výborem oznámí, že podporuje jedno z navržených řešení, tak se přinejmenším postaví do čela vlivné frakce. Jestli svou skupinu použije ke svržení Stanislava Grosse, bude záležet pouze na něm. Škromach má proti současnému předsedovi uvnitř strany velkou výhodu. Na rozdíl od něho udržel dobré vztahy s Milošem Zemanem a s takovým trumfem v rukávě se může pustit i do dlouhodobého a vyčerpávajícího boje.

Předem je jisté, jakou alternativu by Škromach zvolil. Z jeho dosavadních výroků vyplývá, že dá přednost menšinové vládě s podporou komunistů. Bývalý člen normalizační KSČ si musí být vědom, že taková spolupráce má v sociální demokracii silnou opozici. Ale má ještě čas, aby si ověřil, s jakým ohlasem je možné kartu spojené levice vynést.

Počkejme tedy, k jakému postupu se do setkání výkonného výboru rozhodne. Už dnes je ale možné mocenské manévry uvnitř sociální demokracie zhodnotit. Střízlivě vzato, připomínají především žabomyší válku. Lídři po dlouhých letech ve vládě jsou zřejmě přesvědčeni o své nenahraditelnosti a veškerou energii věnují tomu, jak udržet svá křesla.

Bojují o své postavení ve straně. Sváří se o místa ve vládě. Jen o jedno se nezajímají, totiž o to, jak příštích osmnáct měsíců v této zemi vládnout. Pohled na největší vládní stranu je velmi tristní. Premiér Špidla měl svého času představu, jakým způsobem Česko přivést do Evropské unie a v novém prostoru transformovat sociální stát. Byl svržen, protože nedokázal o své vizi přesvědčit ani spolustraníky.

Nastoupil Gross, který praktikoval politiku jako předvolební kampaň. Hlavními tématy se mělo stát zdravotnictví, kde hodlal zabránit privatizaci, a bytová otázka, kterou se chystal řešit rozdělováním podpor mladým rodinám. Voliči ale na jeho témata nezabrali. Co tedy bude dělat, čím chce přispět k rozvoji společnosti a čím chce přesvědčit, že jde správným směrem? Tak zní otázka občanů, kteří své politiky platí. Odpovědi se ale nemusí dočkat, protože sociální demokraté budou nejdříve řešit poměry ve své straně a ve vládě. Něco se může stát už na výkonném výboru, zřejmě ale budou bojovat až do března. Pak ale bude jen rok do voleb a tak krátký časový prostor neumožňuje nic velkého udělat.

Sociální demokraté elegantně reagovali na červnovou porážku v Evropských volbách a jednoho svého vůdce okamžitě nahradili druhým. Dnes se ukazuje, že elegance byla jenom zdánlivá. Po krajských a senátních volbách se vrací stejný problém: jak získat zpátky sebevědomí a důvěru občanů. Šest měsíců uplynulo a řešení se nepřiblížilo ani o milimetr.