ČSSD v rozporech

Samozřejmě, ve skutečnosti není řeč o indiánech, ale české politické scéně. Úplně přesně - o sociální demokracii, která očividně v posledních dnech dvěma jazyky mluvila. Jak je možné vysvětlit rozpor mezi jejími sliby a tím, co skutečně dělá a přitom nepřistoupit na tvrdý indiánský verdikt?

Poměry v sociální demokracii jsou po sedmi letech vládnutí složitější, než v jiných stranách. V každém případě má dvě křídla, které se od sebe výrazně odlišují. Spíše napravo jsou modernisté, kteří donedávna spojovali svůj osud se Stanislavem Grossem, spolu s ním získali ve straně převahu a nechali ho zvolit předsedou. Zároveň však pociťovali, že pro jejich snahu rozumně vládnout, reformovat stranu a připravit se na volby představuje Gross po svých aférách stále větší přítěž. Připomeňme, že modernisty v ČSSD reprezentují ministr financí Bohuslav Sobotka, předseda poslanců Michal Kraus a předseda sněmovny Lubomír Zaorálek. Počítal se k nim rovněž šéf středočeského kraje Richard Dolejš.

Druhé křídlo se formovalo na kritice bývalého premiéra Vladimíra Špidly, který některým sociálním demokratům připadal málo levicový. Stížnosti se objevily ve chvíli, kdy Špidla připustil, že vláda musí šetřit, a proto začal mluvit o reformách sociálních dávek a důchodů. Do čela levicového křídla, které podezřelé úsporné reformy odmítalo se postavili vicepremiér Zdeněk Škromach, místopředseda poslanců Jan Kavan a předseda zahraničního výboru Vladimír Laštůvka. S poněkud nepřehlednou rétorikou odmítají spolupráci s lidovci a chtějí menšinovou vládu s tichou podporou komunistů.

Pochopitelně, podobně jako v Konventu za Francouzské revoluce byla mezi girondiny na jedné a Horou na druhé straně největší skupina poslanců, zvaných Bahno, tak i v sociální demokracii je řada nerozhodných, kteří se příležitostně přidávají k jedné, nebo ke druhé straně.

Obě křídla v ČSSD jsou dost silná, aby se musela dohodnout na kompromisech. K jednomu z nich došlo o minulém víkendu, kdy ústřední výkonný výbor doporučil na žádost modernistů obnovit koalici 101. Levicové křídlo zase pro případ, kdyby dohoda s lidovci a unionisty nevyšla, prosadilo záložní variantu držet menšinovou vládu. Jednání o obnově koalice pak vedli vesměs zástupci modernistů - Gross, Sobotka, Kraus, Zaorálek. Gross přitom od začátku o takovém postupu, který by ho stál premiérské křeslo, vážně pochyboval, jak osvědčil ještě před rozhodujícím jednáním ve středu, když o podpoře menšinové vlády jednal - prý neúspěšně - s předsedou ODS Mirkem Topolánkem.

Ve čtvrtek ráno, když delegace ČSSD, lidovců a unionistů oznamovaly dohodu o nové vládě, měl Gross v hlavě už další plán. Po dohodě s Richardem Dolejšem využil negativních emocí, které vůči lidovcům a jejich předsedovi Miroslavu Kalouskovi chová zřejmě většina sociálních demokratů. Opřel se přitom o podporu levicového křídla a při zasedání předsednictva proti noční dohodě s lidovci a unionisty vystoupil. Z pohledu lidovců, unionistů, náhle opuštěných modernistů v ČSSD a samého prezidenta se tak stal mužem, který mluví dvěma jazyky. Klaus hovořil dokonce o podvodu.

Není hned nutné Grossův postoj hodnotit právě tímto způsobem. Od začátku sledoval dvě strategie a když byla první z nich pro něho stále méně výhodná, rozhodl se pro druhou. Nikoho na to neupozornil, jenže kdyby to udělal, varoval by před změnou strategie své budoucí protivníky. Jeho druhá strategie vyšla - Gross zrušil kuratelu křídla modernistů a s podporou levicového křídla strany může držet daleko silnější postoj pro další vyjednávání.

Gross tím opět prokázal obratnost, ovšem i to, jak vysoko si cení své vlastní postavení.

Kdo chce jeho kroky hodnotit vskutku nezaujatě, musí se na ně podívat s odstupem.

Z pohledu celé země Gross svým krokem neprospěl politické kultuře. Změnit názor na zásadní věc během několika hodin - když takovou věc udělá premiér, má ještě v politice smysl někomu věřit?

Ani své straně nečekaným obratem příliš neprospěl, protože část vedení k němu musí cítit oprávněnou nedůvěru. Z modernistů, které dokonce označil za zrádce, vychoval své protivníky, anebo pragmatické spojence, kteří ho podtrhnou v první chvíli, kdy se jim to bude hodit. Proto je strana slabší, než byla dříve. Jestli sociální demokraty čeká bratrovražedný boj, to je dnes těžké předvídat. Pravděpodobně k němu nedojde. Mnohem spíš se v těžké době, kterou dnes strana prochází, dohodnou modernisté s levicovým křídlem na nějakém společném postupu. Grosse může někdo z nich používat jako nástroj pro prosazení vlastních záměrů - v tuto chvíli k tomu mají možnost levičáci. K těm zásadním dohodám o budoucnosti strany ale už Grosse nepustí. Není totiž jisté, jestli dohodu, kterou verbálně schválí, dodrží déle, než několik hodin.