Čtyřkoalice se nejspíš chytila do pasti
Čtyřkoalice má zřejmě o víkendu přinést na českou politickou scénu nový jednací fenomén. Dosud se šéfové stran většinou volili přímo volbou na stranických sjezdech. Čtyřkoalice je sdružení stran a adekvátní sjezd nemá, proto jejího lídra bude vybírat osmičlenná rada. Má jednat tak dlouho, dokud nedojde k dohodě.
Jak se to ale nyní s pravděpodobností této dohody jeví, může ve Žďáru nad Sázavou osm čtyřkoaličních moudrých sedět i do jara. Jednoduše řečeno - dohoda není zrovna na spadnutí. Jak známo, kandidáti jsou zatím tři.
KDU-ČSL nominovala Jaroslava Kopřivu, Unie svobody svého předsedu Karla Kühnla a ODA svého místopředsedu Michaela Žantovského. Když prozatím pomineme Žantovského, jehož ODA nemá velkou váhu, zbývají reprezentanti dvou rozhodujících stran čtyřkoalice. A ty se svou nominací chytily do téměř neřešitelné pasti.
Unie svobody nominovala Karla Kühnla, který by z hlediska vystupování a publicity byl zajisté reprezentativním stínovým premiérem. Hovoří pro něj ostatně i mediální analýza českých sdělovacích prostředků, podle které byl v médiích lépe hodnocen než Jaroslav Kopřiva. Pro Unii svobody, její členy, i voliče, by Karel Kühnl byl určitě ideální volbou, o kterou budou její zástupci této strany v koaliční radě vést urputný boj.
Pro partnery z KDU-ČSL je to ovšem téměř naopak, pro ně je Karel Kühnl přijatelný jen velmi obtížně, a to z několika, dost pádných důvodů. Za prvé je Kühnl předsedou Unie svobody a jako takový je s touto stranou příliš spojován. Lidovci mají oprávněné obavy, zda-li by tak nezastínil jejich stranu.
To, že naopak jejich člen, je předsedou Senátu, nehraje zase takovou roli, Petr Pithart není typickým lidovcem a s touto stranou není spojován tolik, jako Karel Kühnl s Unií svobody. Druhý důvod, proč lidovci nebudou souhlasit s Karlem Kühnlem, je fakt, že jeho politický profil je velmi liberální. Karel Kühnl je symbolem prosazování nižších daní, nižších dotací, reformy důchodového systému.
Členové i voliči KDU-ČSL slyší ovšem spíše na jiná témata. Jejich věkový průměr je totiž vyšší. Karel Kühnl je zkrátka typický měšťanský liberál, zatímco převažující vliv v současné KDU-ČSL je spíše venkovsky konzervativní. To jde jen těžko dohromady.
Je tedy možné předpokládat, že politikové KDU-ČSL budou s velkou vervou prosazovat svého kandidáta, i za cenu nedohody.
Nominace Jaroslava Kopřivy je ovšem v tomto směru dalším, téměř nepřekonatelným problémem, a to zase naopak pro Unii svobody. Podle jejích některých politiků, tak se neformálně vyjádřili, je jeho nominace spíše vtipem než vážně míněným návrhem. A opravdu, Jaroslav Kopřiva má mnohá negativa, proti kterým bude Unie svobody protestovat.
Ač není nepopsaným listem, byl náměstkem pěti ministrů, není ve veřejnosti příliš znám a navenek působí spíše nevýrazně. Například v době krize kolem České televize o něm nebylo nic slyšet. Není totiž ani členem Parlamentu, ani čtyřkoaličního grémia, takže mnoho lidí si ho ani se čtyřkoalicí nespojuje.
Unie svobody dávala vždy najevo, že pokud by měl lídr pocházet z řad lidovců, je možné jednat toliko o prvním místopředsedovi Cyrilu Svobodovi. Jenže to, co na Cyrilu Svobodovi vyhovuje Unii svobody, ho bohužel diskvalifikovalo z nominace na lidoveckého kandidáta.
Protože taktéž Cyril Svoboda je spíše městským liberálem než lidoveckým konzervativcem. Navíc do strany přišel až později, třebaže pochází ze starého pražského katolického rodu. Po svém marném boji v rámci své strany prostě nominován nebyl.
Karty může proto nakonec zamíchat i Občanská demokratická aliance se svým černým vzadu, Michaelem Žantovským. Čtyřkoaliční rada se zajisté ocitne v neřešitelné situace a za ní by snad měl jisté šance i třetí, neutrální kandidát. Protože ve svatováclavské dohodě bylo jasně řečeno, že stínový premiér má být vybrán do konce ledna. Kdyby se tak nestalo, čtyřkoalice by velmi zpochybnila své postavení jako případné alternativy vůči stranám opoziční smlouvy.
Jak se ale dostane z této pasti, o tom bezesporu v tuto chvíli hloubají všichni členové rady.
Je možné si představit několik scénářů. Svou hvězdnou minutu si mohou prožít například menší strany, ODA a Demokratická unie. Pokud by se obě přiklonily k jednomu z kandidátů větších stran, byla by strana, ocitnuvší se v izolaci, v těžké pozici při obhajování svého koně. Svou roli může sehrát i to, že Karel Kühnl i neúspěšný lidovecký kandidát na kandidáta Cyril Svoboda jsou přímo členy rady, která má řešení přijmout.
Nebo je možné si představit, že KDU-ČSL ustoupí ze své nominace, ale to pak bude určitě požadovat velké ústupky, třeba i programové, což by čtyřkoalici značně rozmělnilo.
Pokud by naopak ustoupila Unie svobody, pak kromě vnitrostranické frustrace by to pro ni mohlo znamenat ještě větší rozvolnění čtyřkoalice, směřující možná i k rozpadu.
V úvahu by možná přicházela ještě varianta, že by padlo další, zcela neutrální jméno, protože straničtí kandidáti nejsou pro členy rady zcela závazní. Možná by se do hry mohl zpět dostat i Cyril Svoboda.
Bylo by taktéž možné zvolit někoho i s tím, že po čase může být vyměněn, neosvědčí-li se.
Zřejmě nejhorší řešení pro čtyřkoalici by ale nastalo, kdyby byla volba odložena nebo zcela zrušena. Jak to tak bývá, k této variantě to zatím velmi směřuje. Pak by to ale znamenalo, že tyto strany se nejsou schopny dohodnout ani na takové základní věci, kdo je jako hlavní osoba povede do voleb. A takovému seskupení by bylo nebezpečné svěřovat hlasy i moc.
ČRo 6 / RSE 26. ledna 2001 rse@cro.cz
