Dagmar Ruščáková: Cena prokrastinace

17. duben 2022

Sedím u notebooku a z monitoru na mě zírá prázdná stránka. Kurzor si poklidně tiká a čeká, kdy začnu. Musím psát! Termín se hrozivě blíží. Pokusím se sebrat rozuteklé myšlenky do funkčního balíčku - mám téma, teď už to chce jen trochu rubání literárního uhlí.

Čtěte také

Jenže pak mi blikne oznámení o došlé poště a mně je okamžitě jasné, že buď budu opravdu silná, nebo jsem ztracena. Aspoň na následujících deset minut, pokud tedy budu mít štěstí a nebude to víc. O hodně víc!

Jde o to, že kvůli psaní, jak divadelních her, tak svého románu, se zajímám o historii odívání. Trvá to už několik let, což znamená další košatou historii - tentokrát vyhledávání na internetu. Cožpak Google mi nic a priori necpe, tím hadem v ráji je pro mě obrazová služba Pinterest.

Je to jednoduché. Každé hledání začínám slovním popisem, v češtině nebo v angličtině. Vzhledem k tomu, že často nevím, co přesně hledám, hodně se řídím nalezenými obrázky. No a od nich mě to obvykle dovede k dalšímu textu, kde se o něčem poučím.

Čtěte také

Tímto způsobem, krůček po krůčku, nacházím věci, které aktuálně potřebuju - že jich už bylo hodně. A vyhledávač si moje zájmy pamatuje. Výsledkem je, že pravidelný newsletter Pinterestu pro mě představuje větší pokušení než nenačatá bonboniéra. Co tam bude tentokrát?

Naposledy jsem hledala středověkou ženskou kápi. Nejdřív jsem se musela obecně zorientovat v tom, co tehdy ženy nosily na hlavě - od služek až ke šlechtičnám. Potom určit, co se mi hodí do hry. Následovalo hledání aspoň přibližného střihu a vyvrcholilo to snahou o ušití funkčního modelu. Jen pro zajímavost - skutečně nejsem švadlena.

Nakonec jsem výsledek předvedla herečkám svého divadla. Chvilku se na mě zaraženě dívaly, a pak se jedna z nich opatrně zeptala: „To má být… eh… Večerníček?“
Inu, svět také nebyl stvořen za jeden den. A že bych právě měla psát fejeton pro rádio? Ten ještě chvilku počká.

Spustit audio

Související