Dagmar Ruščáková: Na křídlech fantazie
Poslouchala jsem kvíkání animovaných hlásků z obýváku a bylo mi jasné, že tomu velmi brzy udělám konec. Babička nebabička, nějak v sobě mám zakódované, že tohle se dětem povoluje jen na dobu určitou. A tu dobu u nás určuju já.
Čtěte také
Nejsem barbar, nevypínám televizi uprostřed aktuální epizody, dávám přednost civilizované domluvě. Odlepení od napínavých příběhů tedy proběhlo v klidu. Zatímco malá Kačenka se s nadšením vrhla ke svým pastelkám, Patrick se začal zarputile nudit. Jako starší se cítil koncem oblíbené zábavy dotčen, takže odmítl začít s nějakou smysluplnou činností.
I zavolala jsem si ho k sobě a pravila: „Jestli máš ty příběhy tak rád, proč si nevymyslíš nějaký svůj?“ Podíval se na mě, jako bych na něj mluvila japonsky. „Je to snadné,“ pokračovala jsem. „Prostě vstup do toho světa a vymysli si pro své oblíbené postavy nový děj. Bude tě to bavit!“ Nyní už pochopil - ale nevěřil.
Čtěte také
Později se ukázalo, že jsem tehdy semínko zasela… dnes je Patrick druhák a píše už své druhé dílo!
Teď přišla na řadu Kačenka. Chtěla pohádku. Zrovna jsem měla trable a nemohla číst, takže jsem jednu začala tvořit takříkajíc za pochodu. A holčičku zapojila do děje. Nechtělo se jí - je úžasná posluchačka a děj hluboce prožívá - ale já sama jsem chvilkami nevěděla, kam příběh půjde dál, bylo tedy třeba vymýšlet.
Čtěte také
Tak například - co si má vzít s sebou malá princezna zachraňující své ještě menší sestřičky, které unesl drak? Takový meč třeba nepřicházel v úvahu, vždyť by ho ani neunesla! Ale co taková železná pánev? Když už byla v královské kuchyni… nešel by drak třeba uplatit nějakou mlsotou?
Užily jsme si to a příběh zdárně dokončily. Nevím, jestli si bude chtít Kačenka dál vymýšlet. Svoje tvůrčí schopnosti směruje hlavně do všelijakých výtvarných technik. Ale kdo ví, třeba se jí zalíbí i tento let na křídlech fantazie.
Související
-
Dagmar Ruščáková: Autocenzura
Něco vám řeknu - jsem chudák! Jak mám psát nesmrtelné drama, když mi do toho pořád někdo mluví? A ty ironické poznámky, jako třeba: „tohle do auta neposkládáš!“
-
Dagmar Ruščáková: Nedomazlená
Ten den si mi nevedl. Jedno malé příkoří stíhalo druhé, věci mi padaly z rukou, a když se přidal i ukopnutý palec, byla naplněna definice toho, čemu se říká „den blbec“.
-
Dagmar Ruščáková: Hodinky
Chystala jsem se na společenskou událost. Šaty, boty, kabelka, šperky. Vše spolu krásně ladilo. V duchu jsem si dělala poslední inventuru, když mě napadlo - co hodinky?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
