Dagmar Ruščáková: Škrtání
Myšlenky se mi v hlavě poslušně skládají jedna k druhé a já radostně píšu. A píšu. Potom si to se zadostiučiněním přečtu. Dobré to je! Jenže pak si kliknu na počítání znaků a mám chuť klít. Kruci, copak jsem nemyslela? Je to moc dlouhé, budu muset škrtat. Ale co? Vždyť je tam důležité úplně všechno!
Čtěte také
Škrtat se autoři naučí velmi rychle, vůbec pokud pracují pro tištěná média. Nejdřív pochopí, že pokud jim editor řekne, že chce 3000 znaků, myslí to vážně. Naučí se tedy psát v zadaném rozsahu. Jenže pak se objeví žralok ve formě inzerátu, který má obvykle oproti textu přednost, a začne se škrtat až na krev.
Vycvičený autor obvykle nemívá v textu mnoho zbytného balastu, kterého je možné se zbavit bez větší lítosti. Takže je třeba škrtat i zajímavosti, brilantní formulace, a nakonec přijde řada i na zbytná fakta. A to už bolí!
Přitom jde jen o text. Horší je, když se učíme „škrtat" v reálném životě, protože nikdo nemůže mít všechno. Chceš být volný jako pták? Nepořizuj si rodinu, ani zvířata. Chceš žít na vesnici? Smiř se obtížnější dostupností práce, služeb i zábavy. Vždy je něco za něco.
Čtěte také
Život by byl snazší, kdyby se ono škrtání vždy týkalo jen věcí zbytných či hříšných. Ovšem volit, mezi dvěma vytouženými eventualitami, kdy každá má svá mocná pro, a jistě zcela zanedbatelná proti, to je už jiný oříšek!
Ovšem kam se hrabe život na vymazlenou beletrii! Nebo divadelní hru. Zkracování se v tomto případě nedá počítat na znaky, řídí ho text, který potřebuje plynout hladce a přehledně, nešmodrchat se v komplikovaných alegoriích a poetických popisech. Autor pak jde vlastně sám proti sobě a věřte mi, že si je strašným protivníkem!
Něco o tom vím. Jsem na sebe přísná a texty pravidelně pleju. Až na to, že onen slovní plevel neházím na pomyslný kompost, ale schovávám v souborech coby… eh… „původní verze". Co kdyby se mi ten text ještě někdy hodil.
Související
-
Dagmar Ruščáková: Hudba v hlavě
Zasekla jsem se. Prostě jsem netušila, jak to vyřešit. Věděla jsem, co se stane předtím i potom. Ale tahle scéna z právě psaného příběhu prostě v mé hlavě nebyla.
-
Dagmar Ruščáková: Drabblení
Duben je nejen měsícem proměnlivého počasí, ale i měsícem drabble. Vysvětlím. Drabble je literární útvar, který může mít libovolnou formu, ale vždy má přesně sto slov.
-
Dagmar Ruščáková: Jiskřičky
Sedím před počítačem a na klíně mám čtyřletou vnučku Kačenku. Zcela nezvykle mlčí, protože fascinovaně sleduje objev svého mladého života - balet. Aktuálně je to Louskáček.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
