Dakarský deník 15 - Pabiška v dakarském cíli úplně naměkko
Cílová rampa Rallye Dakar bývá místem, kde se uvolňují emoce. Většinou přináší obrovskou radost až euforii. Někdy ale závodníky, kteří za sebou mají tisíce kilometrů extrémně těžké trati, rozbrečí. Při včerejším dakarském konci se to stalo našemu nejzkušenějšímu motorkáři ve startovním poli Davidu Pabiškovi. Napadlo ho totiž, že to může být naposledy.
„Nejde mi moc mluvit, nevím, co bude dál.“ David Pabiška je dojatý. Je to desátý dojetý Dakar. „Snil jsem o tom od 14 let. Nechtěl bych, aby to bylo už naposledy. A třeba to bude příkladem pro moje děti, že když se člověk něčemu věnuje, tak se to dá.“
Davide, já jsem vůbec nečekal, že při desátém Dakaru budete takhle naměkko. Čím to je?
Celý letošní Dakar jsem měl takový nervózní. A teď, když jsem projel cílem, to ze mě spadlo. Fakt to nebylo jednoduché, a když jsem tam stál v těch horách, říkal jsem si, že je to ten konec, tak jsem se snažil dál, podařilo se, a to je pro mě důležité.
Málokdo dokázal dojet tolik Dakarů a hlavně pokaždé. V čem je to kouzlo?
Měl jsem vždycky strach, když jsem se jako malý učil a díval jsem se na videa. Bál jsem se, že dojedu po tmě, protože se strašně bojím tmy v poušti, kde není vůbec nic vidět. To mě hnalo dopředu. A teď melu páté přes deváté, protože ty emoce jsou obrovské. Jsem tady a to je pro mě ta největší odměna. Myslím, že taky pro všechny, kteří mě podporovali a všechny, kterým jsem tady otravoval život svým závoděním.
