Daniela Vrbová: Kam s nimi a kdo vlastně jsou

Při krajích ulice, která není nikterak široká, se pozornost snaží zaujmout pouliční muzikanti, žongléři, skořápkáři a žebráci. Když je v Kodani zrovna hezky, je ze Strøget živá a pestrobarevná ulice.

Ale i když počasí zrovna nepřeje a na pěší třídě není ani noha, najdete tu většinou, často i na stejném místě, jisté stálice: soukromě jsem si je pojmenovala „mladík s houslemi na Amagertorv“ nebo „harmonikář poblíž Nejvyššího soudu“ a potom univerzální typ „žebrající žena s uhrančivýma očima“. Když mě někdy v Kodani přepadl stesk po Česku, chodila jsem si je na Strøget poslechnout, protože na housle a harmoniku hrají do omrzení hrají písně, které připomínají české a slovenské lidové. Jak by taky ne, když repertoár je výhradně slovanský, kromě slovenských lidovek jasně rozpoznáte čardáše, balkánské písně nebo ruské častušky.

Letos v létě bylo celkem hezky a mladíků s houslemi, ale hlavně spíš skořápkářů a žebráků v Kodani nečekaně přibylo. Podle odhadů sociální správy v Kodani se letos v ulicích vyrojilo až 400 takových lidí a byli také identifikováni – jako Romové, kteří do Dánska přijeli na léto vydělat si žebráním, sbíráním lahví, kapsářstvím a jinou drobnou kriminalitou. Podobně jako ve Francii i tady se hovořilo o Romech, kteří přijeli hlavně z Rumunska.

V červenci byla skupina 23 rumunských Romů, tedy formálně občanů EU, dokonce ze země vykázána, protože ilegálně stanovali v objektu zavřené pošty ve čtvrti Amager. To však bylo spíš jen záminkou, pravý, avšak neoficiální důvod tkvěl ve zvýšené kriminalitě a počtu vloupání do chatek v zahrádkářské kolonii v okolí, což si lidé s Romy spojovali. Mezinárodní centrum pro práva Romů se sídlem v Budapešti považuje trest vyhoštění občanů EU za to, že si v polorozbořeném a grafitti počmáraném objektu pošty postavili stan, za nepřiměřený, a podalo na dánský stát žalobu.

Ovšem kodaňská radnice se nechce nechat zastavit. Jedná s vládou, jak problém řešit: především jak ochránit obyvatele Kodaně před prokazatelně rostoucí kriminalitou a zamezit ilegálním táborům Romů z jiných zemí. Vláda poukazuje na to, že vyhostit cizince ze země smí pouze policie, a ta mu nejprve musí dokázat, že spáchal nějaký trestný čin. Starosta Frank Jensen je však – alespoň v médiích - nesmlouvavý a slibuje, že se v případě potřeby bude zasazovat o zpřísnění cizineckého zákona v rámci možností evropských směrnic.

Na celém problému, s nímž se Dánsko potýká již od začátku léta, je ale zajímavý ještě jeden aspekt věci: totiž lingvistický. Dánsko, na rozdíl třeba od Česka či Francie, s Romy nemá tak dlouhou historickou zkušenost. První zmínka o Romovi v Dánsku sice pochází z roku 1505, ale ještě na konci 60. let 20. století se odhadovalo, že v zemi žije asi 200 Romů. V 70. letech přišlo několik skupin Romů za prací a další vlna dorazila s uprchlíky z Kosova a Srbska, kteří prchali před občanskou válkou v Jugoslávii. Odhaduje se, i když přesná čísla nejsou, že v současnosti může žít v Dánsku kolem 10.000 Romů, avšak jen málokteří svůj etnický úvod explicitně uvádějí. Současní sezónní Romové, jak bychom je mohli s nadsázkou nazvat, působí v Dánsku tedy navýsost exoticky.

V tradičně politicky korektním Dánsku se léta vedou debaty o tom, jak korektně pojmenovávat přistěhovalce a děti přistěhovalců tak, aby mluvčí nebyl obviněn z xenofobie, ale současně aby dal najevo, že dotyční nepatří do skupiny „etnických Dánů“, které spojuje dlouhá společná historie, tradice a životní styl. Jeden čas se například navrhovalo používat termín pro děti přistěhovalců „nový Dán“ – což ale výsledně uráželo jak je, tak „staré Dány“.

Stejný problém je nyní i s přicestovalými Romy, které Dánsko chce zase vykazovat ze země. Není neobvyklé, že v novinovém článku či komentáři narazíme na označení „Romové“ a v závorce vysvětleno „nebo také cikáni“, případně „lidé z Východní Evropy“. Vzhledem k tomu, že již v minulosti byly v reportážích o takových sezónních kriminálnících popsány i organizované skupiny ze Slovenska, začíná se kruh stahovat, a hrozí, že za kriminálníky budou za chvíli všichni lidé z Východní Evropy, Česko nevyjímaje.

K tomu jedna osobní zkušenost: když se jeden Dán dozvěděl, že jsem z Česka, které jsem mu musela lokalizovat nejprve do Střední, a potom raději do Východní Evropy, zajásal: „A kočovala jsi v mládí s rodiči?“ Romové pro něj byli romantičtí kočovní bohémové, kteří mají svou domovinu ve Východní Evropě, která začíná za bývalou železnou oponou.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.