Dárek Berlínu k narozeninám
Ve Francii, vážené kolegyně a kolegové, by ostatně byl nikdo nepřišel na myšlenku, aby se zůstalo v relativně idylickém Vichy, jakmile cizí moc odtáhla a návratu do hlavního města nad Seinou už nic nestálo v cestě.
To jsou slova Williho Brandta, která pronesl před patnácti lety, 20. června, kdy Spolkový sněm zahájil debatu o tom, zda se má hlavní město tehdy už sjednoceného Německa přesunout z Bonnu do Berlína. Celým svým projevem dával najevo, že ti, kteří trvají na Bonnu, jsou kramářské dušičky, nemají rozhled a chybí jim vědomí patriotismu. Ostatně bylo by bývalo více překvapením, kdyby Willi Brandt tehdy byl zaujal opačný postoj. Nic jiného se od tohoto bývalého kancléře a hlavně starosty západního Berlína čekat nedalo. Starostoval zde v letech vrcholící studené války. Byl svědkem vzniku a vybudování Berlínské zdi. Stál po boku amerického prezidenta Kennedyho, který patře na právě vybudovanou zeď, pronesl pověstné "Ich bin ein Berliner" a demonstroval tím sounáležitost Berlína k Západu.
Toho dne, před patnácti lety i tak ale neměli stoupenci Berlína vyhráno. A tak dnešní místopředseda Spolkového sněmu, tehdy místopředseda sociálně demokratického klubu, Wolfgang Thierse přidal další argument:
Frankfurt zůstane finančním centrem. Porýní a Porúří centrem hospodářství. Hamburg a Brémy obchodním centrem. Stuttgart a Mnichov centry technologické modernity - ale co zůstane Východu Německa? Problémové území? Sociální případ?
Odpůrci stěhování ale měli také svoji pravdu. Vyjádřil ji tehdy ještě mladý poslanec za CDU, Friedbert Pflüger:
Moje politická vlast je bonnská demokracie. Mám svůj parlament raději ve Spolkovém sněmu, než v Říšském sněmu a svého spolkového kancléře raději v nezdobné budově za plastikou Henri Moora, než v paláci korunních princů na třídě Pod lipami."
Tentýž Friebert Pflüger patrně své mínění dnes změnil. V tomto roce se uchází o úřad berlínského starosty.
Až pozdě v noci, po 22. hodině tehdejší předsedkyně Sněmu Rita Süssmuth vyhlásila výsledky hlasování :
Pro návrh ponechat hlavní město v Bonnu - 320 hlasů, pro návrh "Dokončit sjednocení Německa" a mít hlavní město v Berlíně - 337 hlasů, dva se zdržely."
Pro spravedlnost je třeba připomenout, že o těsný, ale vítězný výsledek se zasloužili poslanci za postkomunistickou PDS.
Bonn ale nepřišel zkrátka. Některá ministerstva zůstala. Z významnějších je to ministerstvo obrany. A to je dnes naopak problém. Zhruba 5 a půl tisíce úředníku neustále cestuje mezi Rýnem a Sprévou a německého daňového poplatníka jen na cestovném stojí ročně 10 miliónů euro. Skutečnost, že je Berlín hlavním městem, zatímco Bonn dostal statut správního města vytváří zbytečné třecí plochy a v dohledu je doba, kdy se i zbytek státní správy usadí ve městě nad Sprévou.
Dnešní starostka Bonnu Bärbel Dieckmann tvrdí, že Bonn to v zásadě netrápí:
Dnes jsme moderní hospodářské místo, také vědecké místo, zároveň mezinárodní městy se zařízeními Spojených národů a kulturní město.
Nakonec ani Berlín, který dokonale vstřebal skutečnost, že je hlavním městem Německa, více žije svým typickým kosmopolitním životem, trápí se existencí paralelních společností, složených z tureckých a arabských menšin v Kreuzbergu a Neuköllnu a hledá, jak je integrovat do většinové společnosti, hekticky dobudovává své kdysi rozdělené centrum a stává se tak architektonicky nejdynamičtějším evropským městem.
K patnáctiletému výročí své existence jako hlavního města dal berlínský Senát svému městu vskutku charakteristický dar - museum berlínské zdi. Jestliže zde ještě před patnácti lety vládlo přesvědčení, že zeď musí zmizet, nesmí po ní zůstat jediná památka, dnes je tomu jinak. Historii utéci nelze. S ní lze se jen naučit žít. Rainer Eppelmann, předseda Spolkové nadace pro zpracování komunistické diktatury k tomu říká:
.najednou je nám jasné, že svým dětem, a těm, kdo přijdou po nás, ale také mnoha lidem, kteří zeď za svého života už nezažili, tedy také turistům, kteří přijíždějí do Berlína, v zásadě máme sotva možnost ukázat autentická místa, která umožní představit si, že jeden národ či polovina národa, 17 miliónů lidí, se nechali zavřít a že šlo o úděsné zařízení, které tisíce lidí připravilo o život.
Ten dárek má být zcela hotov v roce 2011. To už Berlínu jako hlavnímu městu bude 20 let. A jako dvacetileté, doufejme, bude mít před sebou budoucnost, kterou mu už přáli Brandt s Kennedym v roce 1961, tedy před přesně 45 lety.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání
