Debata mezi Juščenkem a Janukovyčem
Prázdné ulice a plné restaurace s velkoplošnými obrazovkami - taková byla atmosféra Kyjeva i dalších velkých ukrajinských měst včera večer. Asi jako před rozhodujícím fotbalovým či hokejovým, nebo ještě spíš boxerským zápasem. Hráči proti sobě totiž tentokrát stáli jen dva. Oba jsou přitom reprezentanty politické těžké váhy, a to jak v přeneseném, tak v přímém slova smyslu. Tomu také odpovídal průběh debaty, předcházející politickému aktu, který patrně rozhodne o základní vnitropolitické i zahraničněpolitické orientaci Ukrajiny na dlouhá léta a možná i desetiletí.
Na rozdíl od prvního podobného setkání před televizními kamerami, které bylo jen přehlídkou sérií monologů obou protagonistů prezidentského souboje, tentokrát oba Viktorové po úvodních pětiminutových promluvách plných osmdesát minut přednášeli své argumenty a také jeden na druhého patřičně reagovali.
Jinak ovšem debata nic převratného nepřinesla. Vůdce opozice Juščenko hovořil jako obvykle při podobných příležitostech ukrajinsky. To se nám asi zdá samozřejmé, ale ve specifických ukrajinských poměrech to tak jednoznačné není. Znovu zopakoval svůj základní výpad, týkající se asi tří milionů doslova ukradených hlasů a zdůraznil, že lid si naštěstí svůj triumf nenechal vzít.
Dosavadní premiér Janukovyč se naopak uchýlil k ruštině. Znovu tím naznačil, kde především hledá své příznivce. Je to rusifikovaná či dokonce zcela ruská východní a jihovýchodní část země. To, co se v posledních týdnech na Ukrajině stalo, označil v narážce na hlavní barvu opoziční předvolební kampaně za oranžový převrat. Juščenka pak přímo obvinil, že se spolčil s odstupujícím ukrajinským prezidentem Kučmou a ve spolupráci s ním pak jeho - tedy Janukovyče - zrušením výsledků druhého kola připravil o jasné volební vítězství. Věru zajímavá poznámka od muže, který je od počátku naopak považován za Kučmova chráněnce a jeho hlavní politický trumf.
Večerní ankety mezi řadovými Ukrajinci, ale i odborníky ukázaly, že debata zřejmě nic významného ovlivnit nemohla. I Janukovyčovi příznivci přitom připouštěli, že opoziční lídr Juščenko je možná lepší debatér a že se umí daleko lépe chovat, ale zároveň prohlašovali, že to na jejich politických sympatiích nic nemění.
Zřejmě po předchozí vzájemné dohodě v půldruhahodinové přestřelce vůbec nezaznělo téma údajné dioxinové otravy Viktora Juščenka, k níž mělo dojít 5. září při Juščenkově večeři s nejvyššími představiteli ukrajinských tajných služeb. Připomeňme si jen, že Janukovyčovo křídlo zveřejnění západních analýz Juščenkovy krve pouhé dva týdny před rozhodujícím 26. prosincem, zpochybnilo jako snahu o manipulaci veřejného mínění ve prospěch opozičního předáka. Pravdou je, že tato senzační bomba musela na leckoho zapůsobit poněkud uměle, protože přišla v podezřele pravou chvíli. Možná právě proto se Juščenkův štáb rozhodl uklidit ji zpátky do svého arsenálu.
Na závěr jeden velice příznačný a důležitý Janukovyčův výrok. Dosavadní premiér - toho času na nucené dovolené - ve zjevné narážce na postoje svých voličů na východě země nepřímo naznačil, že případné Juščenkovo nedělní vítězství nepřinese prezidenta, který by byl hlavou celého státu. Patrně si neuvědomil, že totéž by platilo i o jeho prezidentství. Jeho aparátnický styl sovětského střihu se totiž zase výrazně nezamlouvá většině voličů na západě Ukrajiny a v jejích centrálních oblastech. Ať se tedy tuto neděli stane novým prvním mužem země kdokoli z této dvojice, bude prezidentem přinejmenším psychologicky rozdělené země. Jeho hlavním úkolem v následujících měsících a letech pak bude tento vskutku tragický konflikt alespoň utlumit, když už ne přímo překonat.
