Deja vu v politice

Jiří Paroubek, kupříkladu, se o energetiku nikdy nezajímal. Přesto náhle pocítil potřebu vyjádřit se k prolamování těžebních limitů v severních Čechách. Ač jeho strana dávala víc přednost jaderné energetice, její předseda překvapivě zahořel pro energetiku uhelnou. Důvod je jasný. Prolomení a prodloužení těžby uhlí na severu Čech má podle Paroubka vyvolat nárůst pracovních míst a on přece do voleb jde s tím, že svým voličům zajistí co možná nejvyšší zaměstnanost.

Podobně je tomu s debatou nad pojetím energetiky, kterou vedou politici v sousedním Německu. Jestliže ještě před několika lety mohl tamější pozorovatel odhadovat podle energetických preferencí příslušnost mluvčího ke konkrétní politické straně, dnes je v tom jistý chaos. Už neplatí, že pro obnovitelné energetické zdroje jsou jen zelení. Sekundují jim sociální demokraté. Po čase se přidali i demokraté křesťanští a bavorští sociálové. Pokud v době, kdy vládla rudo zelená koalice, bylo jasné, že jaderným elektrárnám z vůle vlády zvoní umíráček, a to na nátlak zelených, aniž měla vláda jasno, jak předpokládaný výpadek elektrické energie v dohledné době nahradit, a kdy naopak křesťansko demokratická opozice varovala před náhlými a nepřipravenými kroky v oblasti energetiky, které by mohly vyvolat v zemi energetickou nouzi, kdy zdůrazňovala, že jaderná energetika v Německu je jednou z nejbezpečnějších a nejúčinnějších na světě, aby pak o volební období později, v době vlády velké koalice, titíž křesťanští demokraté přistoupili na původně rudozelený nápad. Byť s tou výhradou, že k vypnutí jaderných elektráren dojde až v okamžiku, kdy bude německá energetika schopna dodávat dostatečné množství energie z obnovitelných zdrojů.

V podobném duchu jsou formulovány i energetické teze v současné koaliční dohodě mezi křesťanskými demokraty, bavorskými sociály a liberály. "Napsali jsme do koaliční dohody zcela jasně," řekl předseda poslaneckého klubu křesťanských demokratů ve Spolkovém sněmu Volker Kauder, "že jsme dospěli do období obnovitelných energií, ale že současně jaderná energetika jako přechodná technologie musí být dál provozována." A dodal k tomu, že by bylo moc dobře, kdyby se všichni textu koaliční smlouvy drželi. Svá slova adresoval stranickému kolegovi a spolkovému ministru životního prostředí Norbertu Röttgenovi.

Norbert Röttgen se totiž textu nedrží. Nedávno se vyslovil, navzdory opatrné, zejména však skutečnost respektující formulaci v koaliční smlouvě pro rychlý odchod od atomové energie. Uznal sice, že odstavovaná jaderná energetika musí být plnohodnotně nahrazována obnovitelnou energií a že se tak musí dít jen krok za krokem. Ač v koaliční smlouvě je sjednáno, že jaderné elektrárny budou provozovány alespoň 40 let svého provozního času, Röttgen uvedl, že těch 40 let musí být horní hranicí, a vyvolal tak bouři.

Nejhlasitěji se ozvali, jak jinak, liberálové. Jejich generální tajemník Christian Lindner prohlásil, že Norbert Röttgen by se měl konečně probudit z černo zeleného snu. Tím uhodil hřebíček na hlavičku.

Ve skutečnosti nejde ani tak o energetickou politiku, jako o výsledek voleb, které se mají konat v květnu tohoto roku v Severním Porýnní Vestfálsku. Nejen, že tu jde o největší spolkovou zemi, o nejbohatší a průmyslově nejrozvinutější, ale jde tu i o uhájení fenomenálního vítězství, kterého zde dosáhli křesťanští demokraté v roce 2005. Tehdy vyhodili ze sedla zde nepřetržitě 30 let vládnoucí sociální demokraty, a probudili je tak ze sna, že vládu v této zemi mají navěky.

Nový zemský ministerský předseda Jürgen Rüttgers si byl od samotného počátku vlády vědom, že se ujímá moci v prostředí, které je přesyceno sociálně demokratickými tradicemi a které v nejmenším nepochybuje o potřebnosti sociálního státu. Také mu někteří konzervativci přezdívali pro jeho politiku uvnitř křesťansko demokratické strany "náš sociální demokrat".

Nové volby chce přirozeně vyhrát a pokračovat v čele zemské vlády. Ukazuje se však, že koalice s liberály pro jejich velkou neoblíbenost v zemi tu nebude možná. Nabízí se koalice se zelenými. Ti však na něco takového, a to ani na zemské úrovni, nepůjdou se skalními stoupenci jaderné energie.

Co by ale Norbert Röttgen pro Jürgena Rütgerse neudělal, jestli mu to má vyhrát volby. Jsou přece, jak známo, kamarádi. Ostatně i technologie na zpracování obnovitelných zdrojů se vyrábějí zejména v této zemi. Rozvoj jejich výroby představuje ohromný nárůst dobře placených pracovních míst pro zdejší vysoce kvalifikované dělníky. Deja vu, jak se ukazuje, funguje i v politice.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .