Den po hlasování o důvěře

V padesátých a šedesátých letech jsme se mohli děsit, co se stane den po atomovém útoku na Spojené státy, letos jsme viděli, jak lidé reagují v prvních hodinách po klimatické katastrofě, která snížila teplotu na Zemi o padesát stupňů Celsia. Vznikl také film "28 dnů poté" o smrtících bakteriích, které utečou z laboratoře.

Dnes může titulek "Den poté" ozdobit politický komentář v České republice. Ptáme se, co se stane v prvních hodinách po hlasování o důvěře menšinové vládě ODS.

Nepůjde o katastrofu takových rozměrů, na jaké jsme zvyklí z amerických filmů, politickou scénu ale přece jen zasáhne jakýsi poryv nestability. A jako ve filmech se můžeme jen dohadovat, co nás čeká. Základní problém je prostý: čtyři dlouhé měsíce po volbách požádá vítězná strana poprvé o důvěru sněmovnu, přitom nemá jistou většinu. Sociální demokraté premiéra Topolánka nepodpoří, protože vztahy mezi ČSSD a ODS jsou na bodu mrazu. Komunisté podporu také vyloučili a Topolánek tak může dostat nejvýš sto hlasů. Když se mu nepodařilo dostat víc při tajném hlasování o předsedovi sněmovny, těžko bude úspěšnější, když poslanci budou hlasovat po jménech.

Stát se však může cokoli, Topolánkovi se může vydařit pokus přetáhnout jednoho poslance ze sta levicových - pak by měl s případnou podporou zelených a lidovců k dispozici většinu. Vznikla by málo stabilní vláda, která by se pokusila dovést zemi k předčasným volbám v květnu, nebo v červnu. Během několika týdnů by však musela najít dalších dvacet hlasů pro ústavní většinu, která by nové volby umožnila.

Pak existuje víc pravděpodobná varianta, že Topolánek dostane sto hlasů. Důvěru by tedy neměl, přesto se předseda ODS domnívá, jak upozornil v rozhovoru pro Aktuálně.cz, že vládu s poloviční podporou sněmovny ústava umožňuje.

Popravdě řečeno, ústava nařizuje podat demisi vládě, která nezískala důvěru. Pokud by to neudělala, předepisuje ústava prezidentovi, aby vládu odvolal. Těžko však říct, co by se stalo, kdyby Topolánek demisi nepodal a kdyby ho Klaus neodvolal. "Je otázkou, do jaké míry je tento postoj politicky udržitelný," naznačil prezidentův poradce Ladislav Jakl v rádiu Česko, že i tímto směrem hledají pravicoví politici východisko. Není ovšem pochyb, že tato vláda by byla ještě méně stabilní, než kabinet s jedním přetaženým poslancem. Ani ona by si nemohl klást vyšší cíl, než předčasné volby.

Největší šanci má ovšem výsledek, při kterém Topolánek nezíská ani sto hlasů, případně kdy i při sto hlasech poslechne ústavu a podá demisi. Pak je ovšem velmi těžké cokoli předvídat, protože dva hlavní hráči vedle Topolánka - Klaus a předseda ČSSD Paroubek - nezveřejnili svůj další postup, i když o něm nepochybně velmi usilovně přemýšlejí. Klaus neřekl, kdy případnou Topolánkovu demisi přijme, ani kdy pověří sestavením vlády nového premiéra. Může to udělat před komunálními volbami, po nich, nebo dokonce až po listopadovém kongresu ODS. Záleží na něm.

Klaus rovněž neřekl, koho by pověřil. Naposledy naznačil řešení opět poradce Jakl: bylo by možné sestavit úřednickou vládu, která by s podporou většiny hlasů sněmovny připravila předčasné volby. Něco takového by se mohlo uskutečnit pouze tehdy, kdyby nějakým nečekaným způsobem prohrál Paroubek komunální a senátní volby. V každém případě záleží jen na prezidentovi, jestli zkusí prosadit stejnou úřednickou vládu, jako před devíti lety Václav Havel.

Paroubek také pouze naznačuje. Pro Aktuálně.cz řekl, že může vzniknout menšinová vláda s podporou lidovců a zelených. Obě menší strany to dnes odmítají, přesto mohou změnit názor. Sám Paroubek věří, že do konce roku vládu bude mít.

Předseda ČSSD hovoří opatrně a jeho slova je možné vykládat všelijak. Tedy i tím způsobem, že na listopadovém kongresu ODS padne současné vedení a s tím novým domluví nějaký druh velké koalice. V každém případě nemůže počítat s velkou vstřícností Klause, a proto se určitě zajímá o možnost, že nejdříve domluví většinu hlasů ve sněmovně - s menšími stranami a s komunisty. Pak mu bude muset Klaus vládu svěřit.

Celkem tedy existuje pět možností - Topolánkova vláda s většinou, anebo alespoň sto hlasy ve sněmovně, nástup úřednické vlády, menšinová vláda ČSSD s některou s malých stran, anebo přece jen velká koalice. Nechme se překvapit.

Pozoruhodná je na událostech kolem sestavování vlády jedna okolnost. Ve skutečnosti už dávno přestaly být dramatem, politici i lidé si na nestabilní poměry zvykli. Sociální demokraté bez emocí připouštějí teoretickou možnost, že Topolánkova vláda získá většinu, Topolánek se nebojí, že jeho kariéra skončí po kongresu.

Tím se současná česká politika významně liší od amerických katastrofických filmů, které musí držet pozornost diváků do poslední chvíle co nejvíc dramatickými efekty. Stručně řečeno - poměry se u nás už nevyostřují a hlasování o důvěře je jednou z posledních epizod povolebního dramatu. Blíží se okamžik, kdy se obě velké strany dohodnou na nějakém řešení. Otázkou zůstává, jestli se to ukáže jeden den po hlasování o důvěře, anebo třeba za osmadvacet dní.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .