Diagnóza Berlusconi
Tvůrci americké Ústavy dobře věděli, jak je důležité nebránit svobodě informací, pokud má demokratický systém fungovat. Přesto si sotva dokázali představit tak mohutný vliv, jaký mají sdělovací prostředky v dnešní době. Informace se valí ze všech stran a média proto zasahují přímo do základních buněk politického systému.
Dříve pouhý bonmot, že novináři jsou čtvrtou mocí ve státě, začíná ztrácet punc nadsázky a stává se realitou. Proto je možné uvažovat o tom, jak vedle odstavců o emisní bance a kontrolním úřadě napsat do ústavy jednu hlavu o médiích. Například o nové instituci, která by kontrolovala podmínky pro svobodný tok informací a tvrdě potlačovala všechny mediální monopoly.
Médiím připadá v mechanismu pojistek a rovnováh kontrolní funkce, přitom nesou velkou odpovědnost za kvalitu informací, podle kterých se občané rozhodují například ve volbách. Z toho vyplývá něco velmi důležitého - pokud jsou sdělovací prostředky součástí politického systému, měly by respektovat některé jeho základní zásady. A to je především dodržování rolí a dělba moci. Aby mohla média dobře plnit své funkce, neměli by novináři vstupovat do politiky, podobně jako by své pravomoci neměly překračovat vláda a parlament.
Otevřené propojení médií s politikou dnes ve zcela krystalické podobě nyní Evropa sleduje v Itálii. Mediální magnát Silvio Berlusconi vyhrál volby a bude sestavovat vládu. Zcela nepokrytý svazek může mít pro demokracii trvalé následky, i když si ho občané sami zvolili. Je možné si například představit, že Berlusconim ovládané mediální impérium bude pravdivě informovat o jeho vládě a mít k ní kritický přístup? Nezachvátí redaktory všech šesti veřejnoprávních a soukromých televizních stanic, které dnes Berlusconi kontroluje, nebezpečný virus autocenzury? Nikdo to dnes nemůže vyloučit.
V mnohem méně nápadné, ale o to nebezpečnější podobě probíhá něco podobného v České republice. Televize Nova, reprezentovaná zpravidla svým ředitelem Vladimírem Železným, má už třetí rok velký vliv na politiku díky dobrým vztahům s představiteli opoziční smlouvy. Politici ODS a ČSSD zase mají o to snadnější přístup do nejsledovanější televize. Ve zpravodajství Novy se dá vystopovat tendence, která straní jednomu politickému proudu a pokouší se diskreditovat jeho odpůrce. Jde o exemplární příklad nebezpečného systému vzájemné symbiózy: Politikové potřebují publicitu, sdělovací prostředky zase potřebují podmínky k práci, které jim mohou zajistit jen politikové.
Soukromá elektronická média potřebují licence, konkrétně Železný navíc podporu státu v boji s bývalými partnery. Veřejnoprávní média potřebují zvýšení koncesionářských poplatků, tištěná reklamu a sponzory. Možností, jak mohou politické a ekonomické špičky zasahovat do svobody sdělovacích prostředků, je nepřeberné množství. Co trpí především, to je ona důležitá kontrolní funkce, neboť se z demokracie postupně stává - mediokracie. Nejen tedy novináři, ale i celá společnost by se měla proti tomuto nebezpečí stavět. Jak se bude chovat Itálie, kde se tak viditelně propojily špičky politiky a médií, může sloužit jako vzor i příklad pro Čechy. Bude to zkušenost, která ještě nemá v demokratické Evropě precedens.
Radko Kubičko Napsáno pro Svobodnou Evropu a Respekt vrámci cyklu Dnešek
ČRo 6 / RSE
19. května 2001
Napište nám, co si o tom myslíte VY: rse@cro.cz
