Digitalizované dědictví

Jak umožňují moderní technologie dokumentovat památky a jaké možnosti nové metody přinášejí? Prozrazuje geofyzik Vladimír Brůna, vedoucí Laboratoře geoinformatiky a proděkan pro rozvoj a informatizaci Fakulty životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Brůna: "Je to trend doby, kdy se vše digitalizuje a rozvoj internetových a informačních technologií pronikl i do památkové péče a archeologie, takže zcela logicky dneska se začíná dokumentovat pomocí nových metod, nových přístrojů a využívají se digitální metody. Například na fotografování se využívají 3D digitální skenery... Těch metod a postupů je velmi mnoho. V té oblasti památkové péče každý památkář zná, co to obnáší, když vytváří takzvaný stavebně historický plán. Právě tyto nové technologie a nové metody zaměřování dokumentace tu práci urychlují, získá se vyšší stupeň objektivity a zároveň, když jsou data v digitální podobě, tak se dají různě ukládat, archivovat, kopírovat a tak dále. Ta hlavní metoda dokumentace je klasická geodesie, to znamená klasické zaměřování pomocí tzv. bezhranolového měření. To znamená, že my jsme schopni určit prostorovou polohu bodu pomocí laserového paprsku. Dneska ty tzv. totální stanice v sobě už obsahují programy, které přímo v terénu umožňují vytvářet situaci té dané památky, kterou dokumentujeme. Druhá část je digitální kartografie, tvorba map a plánů v prostředí počítače, to je samostatná kapitola, a své místo při dokumentaci památek mají i fotografické, potažmo fotogrammetrické metody. Zkoušíme digitální dokumentaci například fasády, a potom v prostředí počítače v teple kanceláře se ta fasáda historického objektu vyhodnocuje, takže získáváme věrný obraz té fasády a je to podklad jak pro základní dokumentaci, tak i pro nějaké rekonstrukční práce. Abychom dostali tu fasádu do určitého měřítka, tak musíme provádět souběžně s tím fotografováním i geodetická měření. To znamená, že na tu fasádu buď umístíme a nebo si vybereme, když ta fasáda je velká, takzvané lícovací body, které geodeticky zaměříme, a potom v počítači tu fotografii té fasády umístíme na ty lícovací body. Tím pádem získáme měřítko té fasády a už na tom můžeme provádět i nějaké měřičské úlohy."

Centrum pro dokumentaci a digitalizaci kulturního dědictví vzniklo letos v září na půdě Filozofické fakulty ústecké univerzity. Došlo k tomu spoluprací jejího pracoviště dokumentace s Laboratoří geoinformatiky Fakulty životního prostředí, které, jak víme, je Vladimír Brůna vedoucím.

Brůna: "My se zabýváme v laboratoři geoinformačními technologiemi, což je ta geodézie, kartografie, dálkový průzkum Země, a oni zase do toho dávají ten svůj díl památkové péče. Obrazně řečeno, po té stránce vědomostní se sloučila dvě pracoviště. Laboratoř tam dává to konw-how měření a oni tu památkovou péči. Nejde jenom o nemovité památky, ale jsou i památky movité. Je to například digitalizace neboli skenování archivních materiálů, starých map, plánů, plánů panství - těch položek je obrovské množství. V tom Centru chceme vybudovat i databázi starých vojenských mapování, které vlastní Laboratoř geoinformatiky. Chtěli bychom ty mapy umístit na takzvaný mapový server. V současnosti jsou umístěna na serveru naší laboratoře a tam jsou pouze k náhledu mapové listy. Další krok je umístit kompletně mapové listy do nějakého souřadnicového systému tak, aby si uživatel mohl po Internetu na ten mapový list sáhnout a importovat si ho do svého geografického informačního systému. To je jedna věc. A druhá věc, chceme, aby se staré vojenské mapování využívalo nejen v oblasti životního prostředí, ale aby zasáhlo i tu oblast historickou, například pro historické geografy, pro badatele z oblasti nějakého urbanismu, plánování. Takže chceme rozšířit úhel využívání starých map a zároveň budeme převádět do digitální formy i vzácné tisky, knihy. Má to tu výhodu, že když badatel přijde, tak dostane materiál v digitální podobě. To znamená, že se nemusí pro něj do archivu, že se s ním nemusí manipulovat, protože tou manipulací se může ten archivní materiál poškodit. A ještě jsem zapomněl na jednu důležitou metodu, což je 3D laserové skenování, dneska využívané například při mapování v nějakých technologických provozech. Jsou to speciální skenery... Je to vlastně teodolit, který ve vteřině vysílá několik milionů laserových paprsků, které se vrací zpátky do toho přístroje a vzniká tak prostorový obraz objektu, který se zaměřuje. Jsou i systémy tzv. ruční, které slouží k dokumentaci 3D modelů, ať už je to detailů, fasád, sošek, nějakých dalších keramických záležitostí z oblasti archeologie; to je dneska nový trend. Vše se digitalizuje a zároveň je snaha vše provádět do 3D modelů. Co se týká těch nových metod a nových technologií používaných v památkové péči, tak jedna z prvních akcí proběhla začátkem září v obci Milešov, kde je vedle známého zámku v parku barokní gloriet a tam jsme spolu s kolegou dr. Podroužkem a jeho studenty poprvé použili ty nové metody dokumentace, takže dneska máme ten barokní gloriet zaměřený ve 3D, je to i nafotografováno a studenti ve svých seminárních pracích budou vytvářet dokumentaci už v tom 3D modelu. Právě ty naše dokumentační práce s dr. Podroužkem mají za cíl připravit podklady pro zařazení památky do seznamu, a tím pádem získání nějakých finančních prostředků, protože ta památka je velmi pěkná a zaslouží si to."

Geofyzik Vladimír Brůna jak asi víte spolupracuje i s našimi egyptology. Zanedlouho s nimi odjede na velkou a mimořádně zajímavou expedici do pouštní oblasti, českými badateli dosud nenavštívené. A tak jsme se na závěr našeho rozhovoru zeptali, čím je tato část egyptského území zajímavá - kromě toho, že je pro cizince do jisté míry nebezpečná - a jaký je hlavní cíl našich badatelů.

Hovořili jsme o ní s geofyzikem Vladimírem Brůnou, vedoucím Laboratoře geoinformatiky a proděkanem pro rozvoj a informatizaci Fakulty životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Nejen že v oblasti egyptského Gilf el-Kebíru nebyl dosud žádný český badatel; dosud se tam také nekonal ani žádný zásadní archeologický průzkum. Přitom právě z této oblasti pocházejí dávné památky na původní obyvatele Sahary, kteří nakonec osídlili nilské údolí a podíleli se na zrodu staroegyptské civilizace. Výsledky české expedice budou tedy nepochybně unikátní. Už teď vám můžeme slíbit, že vám je co nejdříve po návratu našich badatelů z egyptské Západní pouště představíme i v Planetáriu.

Vysíláno v Planetáriu č. 41/2008, 11. - 17. října.
Přepis: NEWTON Media, a.s.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (10:27).