Diplomatická schovávaná...

Ačkoli - dlouhé mise ambasadorů největší země světa ve Washingtonu nejsou ničím neobvyklým už od sovětských dob. Jeden z Ušakovových předchůdců, Anatolij Dobrynin ve Státech působil čtvrt století - od roku 1962 do roku 1986. Díky tomu problematice největšího soka Sovětského svazu a poté i nového Ruska opravdu rozuměl a sám měl ve Washingtonu velmi dobré renomé. Velmi si zakládal na tom, že na parkovišti státního departmentu měl pro svou limuzínu osobní stání, ale hlavně pověst, o níž jednou Henry Kissinger řekl, že Dobrynin se "nedopouštěl se většího počtu podvodů a klamů, než jeho zaměstnání vyžadovalo".

Jak ale tvrdí obvykle velmi dobře informovaný list Kommersant, právě Jurij Ušakov by se v nejbližších dnech mohl stát zástupcem vicepremiéra Sergeje Sobjanina. A to ne ledajakým - do referátu by totiž měl dostat zahraniční politiku moskevského sídla vlády, zvaného Bílý dům.

A to je věc, s níž si domácí i zahraniční analytici rovnou začínají lámat hlavu. Úkolem Jurije Ušakova totiž má být systematizace fungování Bílého domu v zahraniční politice. Na jedné straně má tyto problémy zcela přirozeně v referátě ministerstvo zahraničí a prezident Dmitrij Medveděv. Na straně druhé se zahraničněpolitické aktivity ruské vlády až doposud omezovaly na zakládání a spíše deklarativní činnost různých mezivládních komisí. Ty se zabývaly otázkami povětšině ekonomickými a svou bezvýznamnost bezděky demonstrovaly tím, že svou práci navzájem vůbec nekoordinovaly. Celkově se tedy jejich činnost dá vyjádřit jedním kusým, ale obsažným a v tomto případě trefným slovem - chaos. Škody, pravda, téměř nevznikaly, protože aktivity těchto mezivládních komisí prostě nebyly důležité.

Toto nezávazné hemžení ale příchodem Jurije Ušakova do klasické pozdně sovětské budovy na nábřeží řeky Moskvy končí. Jak uvádí již citovaný list Kommersant, který má navíc blízko ke Státnímu departmentu USA, nové jmenování Jurije Ušakova "bude znamenat přenos pravomocí v oblasti zahraniční politiky z prezidenta Ruské federace na premiéra" a zároveň "přitlumení vlivu současného ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova". Podle tohoto zdroje nejde jen o to, že pan Ušakov se stane vládním zmocněncem, který bude usměrňovat činnost šéfa ruské diplomacie, ale i o to, že "Ušakov a Lavrov jsou staří sokové, kteří se spolu v roce 2004 bili o post ruského ministra zahraničí". Zajímavé přitom je, že Ušakov má blízko k bývalému ruskému ministru zahraničí Igoru Ivanovovi a tím pádem i k jeho protektorovi, kdysi rovněž ministrou zahraničí a poté premiérovi Jevgeniji Primakovovi. Podle expertů by to mohlo znamenat, že Ušakovův příchod k zahraničněpolitické moci by mohl znamenat posílení Primakovovy tuhé diplomatické rétoriky a možná i návrat Igora Ivanova do velké ruské politiky.

Co říct o pravděpodobné nové důležité figuře ruské zahraniční politiky? V ruské diplomatické kolonii ve Washingtonu se Jurij Ušakov těší pověsti tvrdého muže. Tak tvrdého, že někteří ruští diplomaté v USA označují posledních devět let v americké zahraniční misi Ruské federace za "Ušakovovu diktaturou". Když prý jednou zjistil, že ochranka ambasády v noci spí, nařídil jejím příslušníkům, aby si do práce přinesli jehlice a vlnu a během služby pro jistotu pletli. A ještě jeden zajímavý detail: Pan Ušakov je vášnivým sběratelem starožitností a také znalcem vzácných vín. Láhve v jeho washingtonském sklípku mají kromě základní také jeho osobní vinětu s tímto textem: Z kolekce Jeho Excelence, velvyslance Ruské federace ve Washingtonu pana Ušakova.

Jaký nápis na sobě ponesou stejné láhve dnes, není známo. Jasné ale je, že pokud se celá tato personální operace uskuteční, bude to znamenat jediné: Ústavně se pravomoci ruského prezidenta a premiéra nemění, fakticky však ano. Přesně tak, jak jsme to před ruskými březnovými prezidentskými volbami očekávali.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .