Dobrá rada z Washingtonu
Bez zájmu veřejnosti proběhla schůzka expertů Světové banky s českými odborníky o minulém víkendu. Návštěva z Washingtonu se přišla seznámit s tím, jak funguje tuzemské zdravotnictví, rovněž udělila několik rad a odjela se slibem, že za měsíc jich bude ještě víc.
Experti o publicitu nestáli a tím se dá nezájem do určité míry vysvětlit. Ale nejde to úplně. Víkendová schůzka byla v mnoha ohledech nesmírně důležitá a potvrdila, že intervence úctyhodné mezinárodní organizace může být po mnoha letech opravdovou nadějí pro to, čemu se nadneseně říká český zdravotnický systém.
Česká veřejnost se svým nezájmem o přelomovou změnu vystavuje podezření, které je velmi pravděpodobně také oprávněné. Myslíme si, že všechno víme nejlépe a i když problém nedokážeme zvládnout, nechceme si to přiznat. Konkrétně se Světovou bankou přestala česká vláda úplně komunikovat v roce 1994, o čtyři roky později sice začala, ale stále to není do té míry, která je obvyklá v okolních zemích. Například Slovensko platí experty z Washingtonu, aby připravili zdravotnickou a také třeba penzijní reformu do velkých podrobností. Češi po deseti letech marné snahy, jak zabránit neúčelným zdravotnickým výdajům, konečně přistoupili na nezávaznou konzultaci, za kterou ani nebudou přímo platit.
Na dobrou radu se tedy čekalo a současným českým politikům a znalcům lze poděkovat za to, že debata o zdravotnictví dospěla aspoň tak daleko, že dokážeme radu Světové banky přijmout.
Pravda, trochu je to nepochopitelné, že musíme čekat na pomoc zvenku a že si neumíme pomoci sami. Přece nejsme hloupější a IQ našich vysokoškolsky vzdělaných jedinců není přece nižší než těch za oceánem.
Jenže se nedá nic dělat, naší diskusi něco chybí a to něco musejí dodat cizí experti. V jistém ohledu se s námi baví, jako se mluví s nedospělými dětmi, které ještě řadu věcí nechápou, i když jsou jinak vlastně dost chytré. Co vlastně chcete? Zeptali se experti a donutili zástupce České republiky se dohodnout na tom, že by si přáli udržet současný zdravotnický systém, ve kterém jsou všichni občané solidární a kde peníze lékařům a nemocnicím rozdělují pojišťovny. Jen by měl ten systém lépe fungovat, ne tak jako dosud. Hlavní chybou je, že se stále zadlužuje a nikdo nedokáže dluhy zastavit. Aby fungoval správně, k tomu musíte mít dobré nástroje, vysvětlili experti. Například pojišťovny si musí navzájem konkurovat. Někdo - konkrétně stát - by měl práci pojišťoven regulovat. Mělo by se stanovit, jaká péče se vlastně z vybraného pojištění platí. A nemocnice by měly mít průhledné účetnictví a měly by se zavést poplatky pacientů. Takové nástroje dnes nejsou k dispozici a musí se vytvořit, říkají znalci z Washingtonu zcela rezolutně.
A jak takové nástroje používat? Mohou se zeptat Češi a dodat, že několik zázračných rad systém nespasí.
Samozřejmě tyto nástroje musí někdo používat, především je nastavit podle toho, kolik peněz bude mít systém k dispozici. Takhle jsou ty systémové změny jednoduché.
Zvláštní, že na tak jednoduchý recept sami Češi nepřišli. Důvody jsou dva. V zemi není skutečně zvykem používat kritické myšlení. Znamená totiž nastavit zrcadlo současnému stavu. Člověk pak nemusí vidět úplně příjemný obraz. Hlavně pak nemá dost sebevědomí ani vzdělání, aby při pohledu na očividné nešvary navrhl řešení.
A k tomu ještě přistupuje nechuť ke změnám, která se dá interpretovat jako obyčejná lenost. Vybudovat nástroje, o kterých hovoří znalci Světové banky, totiž dá hodně konkrétní práce a nakonec - kdo ví - budeme muset zaplatit opravdové znalce, protože ti naši na to nebudou stačit. To by zase byla rána národní hrdosti. Experti z Washingtonu přijedou za měsíc znovu. Tentokrát už s napsaným plánem, co dělat v českém zdravotnictví dál. Bude to zkouška pro české zdravotníky, úředníky i ministry - vezmou plán a začnou něco dělat? Dosud neměli ve zdravotnictví tak dobrou příležitost něco dokázat.
