Dobrá zpráva pro Němce i pro Evropu
Zatímco český prezident Václav Klaus ve čtvrtek 29. dubna na Humboldtově univerzitě v Berlíně rozebíral své oblíbené téma – nepřijatelnost Lisabonské smlouvy a plíživou bruselskou regulaci, uskutečňovanou za zády občanů, ten samý den na druhém konci Německa, v Mnichově na ekonomickém summitu se německý prezident Horst Köhler ptal, zda si jeho posluchači umějí představit situaci, v níž výrobce elektrické energie vybuduje nový rozvodný systém, který mu okamžitě přinese ohromné zisky, a následně co čtrnáct dnů díky této inovaci nastanou citelné výpadky proudu.
Tím podobenstvím přiblížil posluchačům, co si on, před lety šéf Mezinárodního měnového fondu, myslí o dnešních finančních trzích. Má pro ně pojmenování loterijní kapitalismus, pracující na dluh. Uvedl, že finanční bublina, která před dvěma roky vyvolala dodnes trvající krizi, se znovu nafukuje. Na rozdíl od kolegy Klause požaduje zásah politiky. Doslova řekl: „Politika si musí zpět vydobýt primát na mezinárodních finančních trzích.“ Mimo jiné požadoval zákaz spekulativních nákupů a varoval, nenastane-li vskutku tvrdá mezinárodní regulace těchto trhů, finanční krize z předloňska se znovu zopakuje. Je pro něj jednoduše nepřijatelné, aby jedni, většinou spekulanti, vydělávali a inkasovali ohromné zisky a většina společnosti pak nesla následky jejich zhoubného působení. „Zisky dosahovali jen nemnozí,“ řekl v projevu, „ostatním nezbylo než nést zátěž ztrát.“
Václav Klaus si patrně vybral špatný čas a špatné místo pro své vývody o Lisabonské smlouvě, přesto byl na rozdíl od evropského parlamentu zdvořile vyslechnut a sklidil neurážlivý, nijak nenadšený potlesk. Horst Köhler si čas a místo vybral záměrně. Německá veřejnost a její politická scéna v té době horečně zvažovala, zda a do jaké míry mají pomoci de facto zbankrotovanému Řecku a zda případná pomoc přinese vůbec nějaké výsledky. Sám sdílel názor, že Řecku je nutné pomoci, a požadoval, aby pomoc Evropa doprovodila obranou před spekulanty, kteří se na řecké krizi a připravované evropské pomoci začali přiživovat.
Na rozdíl prezidenta se drtivá většina Němců staví proti poskytnutí pomoci – podle průzkumů ji představuje celých 86 procent všech dotázaných. Politická třída přitom zastává protilehlý názor. Nejradikálněji její postoj vyjádřili zelení, kteří ústy své předsedkyně Renate Kühnast vytýkali kancléřce Merkelové, že svým váháním nad otázkou, zda pomoci, či nepomoci, faktickou cenu pomoci zbytečně prodražila. Frank Walter Steiemeier, šéf sociálně demokratické opozice požaduje zahrnout do pomocného balíčku tlak na uskutečnění potřebných regulací na mezinárodních finančních trzích. Sdílí tak postoj svého prezidenta, byť je Horst Köhler hlavou státu díky hlasům liberálů a křesťanských demokratů. Liberální demokrat a vicekancléř Guido Westerwelle s pomocí rovněž nemá problém. Kladl si však jasnou podmínku: Řekové předloží srozumitelný a přesvědčivý plán úspor, z něhož bude jasné, jak se postupně z dluhové pasti jejich země vymaní.
Řekové plán úspor předložili. Německý ministr financí Wolfgang Schäuble neskrblil pochvalami a v Bruselu se za úsporný program postavil. „Řecko,“ řekl pro televizi ARD, „musí přijmout … program, pro který sotva najdeme nějaký odpovídající příklad. Čísla v něm uvedená jsou opravdu realistická.“
Řekové chtějí každým rokem ušetřit 30 miliard euro. Dosáhnout toho zamýšlejí zrušením 13. a 14. platů státním zaměstnancům, kteří vydělávají měsíčně víc než 3 tisíce euro. Ve státní správě zavedou stop stav. Důchodcům, kteří měsíčně dostávají penzi vyšší než 2 a půl tisíce euro, rovněž zruší 13. a 14. důchod. Zvednou daň z přidané hodnoty z dosavadních 21 na 23 procenta. V zásadě se úsporný program dotkne především vyšších příjmových skupin, navzdory řecké odbory chystají vlnu protestů a stávek.
Je příznačné, že řecké odbory v situaci, kdy by žádoucí byla více vzájemná solidarita, nacházejí souhlasnou ozvěnu mezi německý postkomunisty. Oskar Lafontaine, předseda postkomunistické Linke pomocný balíček, který pro Řecko přichystala německá vláda odmítl s typickým knížecím argumentem. „Nemá smysl,“ řekl televizi ZDF, „souhlasit s pomocným balíčkem, jestliže nebyly vytvořeny nejvíc nezbytné předpoklady, aby se takové krize neopakovaly.“, aniž samozřejmě tyto předpoklady jakkoli uvedl.
Drtivá většina politické scény tedy nevzala v potaz momentální veřejné mínění a postavila se navzdory jeho názoru za myšlenku solidarity s Řeky. Má-li to být jedním z projevů evropského demokratického deficitu, pak je to v zásadě dobrá zpráva nejen pro Němce, ale i pro celou Evropu.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.
Pod svi
