Dravci v říši hmyzu
Víte, kolik zná věda hmyzích druhů? Popsaných druhů hmyzu existuje asi okolo jednoho milionu. Ale střízlivé odhady z poslední doby ukazují, že díky dosud nepopsanému hmyzu především v tropických oblastech by ho mohlo být tak třináct až patnáct milionů.
Pokorný: Kolik z nich se dá považovat za dravce?
Bílý: Je to dost těžká otázka, protože bionomie velké části hmyzu není doposud známá. Jde o to, jak si definujeme pojem dravost nebo dravý hmyz. Mezi dravý hmyz v podstatě můžeme počítat i hmyz, který se třeba živí sáním krve. Vezmeme-li tedy v potaz i tuto skupinu krevsajícího hmyzu, tak dejme tomu jedna třetina druhů hmyzu by mohla být považována za predátory, za dravce.
Pokorný: Jaké jsou vlastně způsoby hmyzích dravců?
Bílý: V podstatě by se dala tato skupina dravého hmyzu rozdělit na hmyz, který má bodavé nebo sací ústní ústrojí, a hmyz, který má kousací ústní ústrojí. Dravý hmyz s bodavým nebo sacím ústním ústrojím je lidem taky všeobecně znám, protože mezi ně patří například ploštice a mezi ploštice, jak známo, patří třeba štěnice, která se živí sáním krve. Nicméně zůstaneme u těch ploštic, které mají velice dobře vyvinuté sací ústrojí. Částečně je to skupina, která je býložravá, ale částečně masožravá. A zajímavé je to, že jako většina hmyzu, který loví svou kořist, i ploštice mají takzvané mimotělní trávení. To znamená, že při nabodnutí své kořisti sosákem vpustí trávicí šťávy do oběti, tu v podstatě natráví mimo své tělo a tento natrávený obsah zase nasají sosákem zpátky do žaludku. Je to velice účelná specializace, se kterou se setkáváme i u hmyzu s kousacím ústrojím. Některé ploštice dokáží celkem i velice bolestivě bodnout člověka. Jsou to například ploštice z čeledi zákeřnicovití, reduvidae. Ta zároveň s trávicími šťávami vstříkne do těla i některé neurotoxiny, kterými zabíjí drobný hmyz. A to potom bolí pěkně. Další hmyz s bodavým sacím ústrojím je velice známý a jsou to dvoukřídlí; tam patří třeba mouchy, komáři. Bodavé mouchy zná určitě každý, jsou to například bodalka stájová, která vypadá jako menší moucha domácí, ale velice citelně dokáže bodnout a živí se také sáním krve, a samozřejmě každý zná komáry a muchničky, které nejen že obtěžují sáním a bodáním, ale stejně jako komáři mohou přenášet docela závažné choroby. V poslední době se zjistilo, že dokáží přenášet i lymskou boreliózu. Myslím, že by stálo zato se ještě zmínit o dalším velice známém bodavém hmyzu, a to jsou třeba blechy, které jsou mimochodem poměrně dost příbuzné mouchám. Blechy se živí také sáním krve, jsou specializované na nejrůznější druhy živočichů.
Pokorný: Slavná historka o psích blechách, které nejdou na člověka, je pravdivá?
Bílý: V podstatě ano. Oni na člověka jdou, ale nedokážou se množit po požití lidské krve.
Pokorný: A co kousavý hmyz?
Bílý: Můžeme začít takovými těmi nejběžnějšími druhy, které zná každý - kobylky. Prosím neplést se sarančaty, protože sarančata jsou býložravá a kobylky jsou masožravé. Do příbuzenstva tohoto hmyzu patří velice známý druh - kudlanka nábožná a to je tedy dravec, který kdyby dosáhl velikosti většího psa, tak by i člověk téměř neměl šanci. V porovnání s velikostí těla je to dravec, který nemá snad v živočišné říši obdoby, protože dokáže zvládnout kořist daleko větší, hmotnější a tvrdší, než je kudlanka sama. Její nenápadný vzhled velice klame. Jmenuje se kudlanka nábožná, protože přední nohy má sklopené jakoby k modlitbě, ale to je jenom klam a mam, protože to jsou nohy uzpůsobené k lovu živé kořisti jako žádný jiný živočišný orgán. Je to v podstatě zavírací nůž, kdy holeň se sklapne proti stehnu jako zavírací nůž a vnitřní hrany jsou ještě opatřeny velice tvrdými ostny. Těmito předníma nohama kudlanka kořist uchopí a okamžitě ji začne konzumovat.
Pokorný: To znamená, že kudlanka svoji kořist neusmrcuje? Požírá ji zaživa?
Bílý: Dá se to tak říct. Někdy, když je kořist menší, tak samozřejmě je okamžitě usmrcena těma chápavýma nohama, ve kterých má kudlanka velikou sílu. Je-li kořist větší, tak ji kudlanka požírá zaživa, a dochází tady dokonce k takovému zvláštnímu jevu, že samice kudlanky hned po kopulaci samce sežere, když není dost opatrný. A stává se dokonce, že samice začne samce žrát už během kopulace, takže byly pozorovány případy, že samec dokončil kopulaci už zcela bez hlavy. Kopulační pohyby u samce jsou v podstatě zautomatizované. Dalo by se říct, že k sexu není potřeba hlava, a i bez hlavy samec dokončí kopulační pohyby a vstříknutí sperma do samice. A samice ho potom dožere zcela. Někdy se stává, že se samci podaří utéct.
Pokorný: Proč to ta kudlanka dělá? Proč žere toho samce?
Bílý: To se samozřejmě neví, ale je to zřejmě hlad po živočišných bílkovinách, ať jsou jakékoli. Důvod tohoto ale znám není.
Pokorný: To je ojedinělý jev u kudlanky? Zmínil jste ještě pavouky, ale to není hmyz.
Bílý: Ano, tento jev je známý také u pavouků, kde samec, nedá-li si pozor, je většinou také sežrán hned po kopulaci. Ale u hmyzu je to celkem ojedinělý jev řádu kudlankovitých. Další velice dravý hmyz, který každý z nás zná, jsou vosy a sršni. Jistě každý viděl, jak vosa nebo sršeň krade kousky masa někde na stole, když člověk v létě na chalupě jí biftek. Zajímavé je, že sama vosa nebo sršeň, dospělé, se tímto masem neživí, maso pouze ve voleti zpracuje a krmí touto směsí svoje larvy. Dravost vos je poměrně velká a vosy dokážou hubit i hmyz, který je velký, jako jsou samy. Říká se také, když je hodně vos, je málo much. Je to zcela pravda, protože mouchy jsou podstatnou částí vosí potravy. Dokonce vosy loví i včely, a to i za letu.
Další obrovskou skupinou jsou brouci. To je také jedna z největších skupin hmyzu vůbec, a samozřejmě, že se setkáváme s mnoha a mnoha dravými druhy. Řada z nich má také mimotělní trávení, jak jsem se zmínil už u hmyzu s bodavým ústním ústrojím, jenže tady je to mechanicky zařízeno trochu jinak. Například velice známí brouci - střevlíci, dravčíci, potápníci, larvy vodomilů - uloví hmyz pomocí velice ostrých kusadel, ale tato kusadla mají uvnitř kanály, kterými vstříkne ten predátor trávicí šťávy do oběti a po chvíli celý ztekutělý obsah své oběti vysaje. Takovým prvním vývojovým krokem k tomu byly mandibuly, čili kusadla prvního páru, která měla pouze takový povrchový kanálek, a pozdějším vývojem se dospělo až ke stádiu, kdy ten kanálek je uzavřený a je to v podstatě taková jakoby injekční stříkačka.
Pokorný: Něco jako hadí zuby?
Bílý: Ano, až na to, že had vystřikuje pouze jed a nenasává tu natrávenou potravu. Kdežto hmyz používá kusadla jak k mechanickému usmrcení, ke vstříknutí smrticích látek, tak potom k nasávání natrávené potravy u těch druhů, které mají tento způsob mimotělního trávení. Například každý zná brouky svižníky, už od Ondřeje Sekory z Ferdy Mravence, když už ne z přírody. To jsou velice dravá zvířata a jejich larvy loví v podstatě kořist ze zálohy, protože žijí v takovém tunýlku v zemi. Vchod do této malé nory zakrývají hlavou a loví hmyz, který běhá okolo. U některých tropických svižníků, kteří žijí na starých stromech, larvy se samozřejmě nemůžou zavrtávat do dřeva, ale využívají výletových otvorů tesaříků, různého jiného hmyzu, a hlavou ucpávají vchod, takže ten vchod vůbec není vidět. Takto ze zálohy loví zase hmyz, který běhá po kmeni stromu okolo. Do příbuznosti této skupiny brouků patří taky pausidae, jsou to brouci, kteří žijí paraziticky v termitištích. Jejich larvy napodobují v podstatě morfologicky vzor larev svižníků, s tím rozdílem, že na posledním zadečkovém článku mají jakousi misku obrácenou nahoru, ve které vylučují tekutiny, které lákají termity, a hlavu nemají namířenou ani dolů, ani dopředu jako každý normální hmyz, ale v podstatě zvrácenou dozadu na hřbetní stranu, řeklo by se bradou nahoru. A jakmile přiběhne termit k prostřenému stolu, k té misce plné božské many, larva pausida se jenom prohne a bafne kořist od zadečku a okamžitě sežere.
Pokorný: Jsou ještě nějaké další zajímavé způsoby lovu?
Bílý: Jsou, samozřejmě. Dejme tomu potápníci, a jejich larvy speciálně mají obrovská kusadla jako srpy, tak ti loví kořist ve vodě. To je taková kuriozita. Je to jedna z mála skupin hmyzu, která dokáže lovit i obratlovce. Protože larvy velkých potápníků nebo larvy velkých vodomilů se dokáží živit i pulci a malým potěrem. U larev brouků vodomilů to došlo tak daleko, i když larva sama o sobě v podstatě, když ji vyndáte z vody, tak je to kousíček rosolu s tvrdou hlavou, ale ve vodě je to statný živočich, larva vodomila může mít několik centimetrů, a tato larva dokáže lovit i plovatky a okružáky, které jsou neskonale hmotnější a větší, než je larva sama.
Pokorný: To jsou mlži?
Bílý: To jsou mlži, ano. Okružáky znají i akvaristi, plovatky zná každý, kdo se několikrát koupal v řece nebo rybníku. Jsou to velice masivní, robustní živočichové, a i takového dokáže larva potápníka nebo vodomila zvládnout.
Pokorný: Když už jsme se zmínili o lovu větších živočichů, je vůbec nebezpečný i pro člověka?
Bílý: Není, s výjimkami, jak jsem se zmínil už dříve, hmyzu, který saje krev a přenáší různé choroby. Pak je samozřejmě hmyz, který nepřenáší nic, ale dokáže celkem bolestivě kousnout díky své velikosti. Když chytíte do ruky velkého střevlíka, nemusíme chodit ani do tropů, stačí některý zástupce našeho rodu skarabů, i ten dokáže citelně kousnout. Navíc ještě vystříkne různé trávicí šťávy a sliny, které velice pálí v ráně. Velcí roháči, samci s obrovskými klepety, dokážou pouze trošku zmáčknout, ale jejich samička, která má kusadla daleko menší, dokáže kousnout velice bolestivě. Ale to nejsou predátoři, to jsou býložraví brouci, kteří se tím pouze brání.
