Důchodová reforma

Ať tomu bylo jakkoli, faktem zůstává, že máme stále tak zvaný průběžný systém, kdy jsou důchody vypláceny z vybíraného pojistného každého vydělávajícího občana ve výši dvaceti osmi procent. Odchod do důchodu je zákonem z roku dva tisíce tři stanoven na šedesát tři let. Celý systém se však již v roce dva tisíce devět dostal do minusu, takže jeho změna je nezbytná. Nehledě k tomu, že i Brusel již tlačí na to, aby byl systém reformován po vzoru západních států a aby se tak ulevilo státnímu rozpočtu.

Dnešní situace – o pět, šest let později – je pochopitelně horší a o to bolestnější jsou i návrhy nové Bezděkovy komise. V současné době – a to již používám argumentů komise – přispívá na důchod jednoho důchodce jedna celá, osm desetin pracujícího občana, ale v roce dva tisíce padesát by to bylo již pouze jedna celá a dvě desetiny pracujícího. V roce dva tisíce padesát by tak prý již třetinu peněz, vyplácených na důchody, nekrylo pojistné.

Komise proto navrhuje dvě varianty řešení. V obou z nich se navrhuje snížení pojistného, placeného pracujícími občany z osmadvaceti procent na procenta dvacet tři a sjednocení sazeb DPH na devatenáct procent. V prvé variantě by platil občan dvacet procent do průběžného systému a tři procenta by povinně odváděl do soukromého penzijního fondu, v druhé variantě by odváděl dvacet tři procenta, dobrovolně by si spořil u soukromého penzijního fondu, při čemž by mu stát přispíval dalšími třemi procenty. Kromě matematiky těchto odvodů by bylo třeba zvýšit do roku dva tisíce třicet odchod do důchodu na šedesát pět let, měly by se zrušit vdovské a vdovecké penze a revidovat výplaty důchodů invalidních. A uvažuje se i o tom, jak ochránit vklady v penzijních fondech, analogicky vkladům v bankách a kampeličkách.

Pravděpodobný předseda budoucí vlády Petr Nečas rozumně říká, že nad důchodovou reformou by měla panovat shoda všech stran, aby nebylo nutno
systém měnit po každých volbách, měnily-li by se vítězné strany. Nechci být špatným prorokem, ale pochybuji, že dojde ke shodě ve věci takového prudkého zvýšení sazby DPH, s níž bude pravděpodobně souhlasit jen sociálně nepříliš citlivá strana TOP 09. Sjednocení sazby na devatenáct procent, to znamená zvýšení z dnešních deseti procent u jídla a léků by totiž mohlo být pro mnoho nízkopříjmových občanů, mezi něž rozhodně patří důchodci, takřka likvidační a jak sociální demokraté, tak komunisté, ale možná i ODS a Věci veřejné s tímto opatřením nebudou souhlasit.

Navržené opatření je ostatně návrhem komise, jíž zadala práci odstupující vláda a ne vláda nastupující. Jenže: čas běží a jen z letmého srovnání závěrů komise před šesti lety a dnes je vidět, jak nepříznivou roli má každý odklad. Ale i vláda se musí nejprve ustavit, pak se musí připravit návrh zákona, ale k tomu bude už třeba vědět, jaká ta opatření vlastně budou, s návrhem sněmovna může, ale také nemusí souhlasit, pak senát, prezident, ti také mohou, ale nemusí souhlasit, takže definitivní řešení, jak si budou platit penzi dnešní třicátníci, se dozvíme spíše v horizontu let, než měsíců. Dovíme-li se je vůbec.

Řešení se navíc – časově, ne věcně - kříží s rozhodnutím Ústavního soudu o diverzifikaci stávajících důchodů, ale Správa sociálního zabezpečení dosud neobdržela žádné prováděcí nařízení, neboť to je – podle sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí - připraveno až pro novou vládu a nového ministra. Diverzifikace znamená v tomto případě, že kdo víc vydělával, má nárok na vyšší důchod. Ale současní důchodci žijí z penzí, odvozených od jejich platů za bolševického režimu. A mnozí z nich vykonávali práce méně honorované, rozhodně méně honorované, než dostávali za svou estébáci a osvědčené kádry. Ti mladší z nich mají ostatně i dnes vysoké platy, neboť se rychle přizpůsobili novým poměrům. To ale zřejmě nikoho nepálí. Ani ministerstvo práce a sociálních věcí, ani Ústavní soud.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.