Důvěryhodnou reformu musejí dělat důvěryhodní
Je známo, že česká společnost poněkud podléhá kampaňovitosti, proto často po tom, co bylo ještě nedávno předmětem vzrušených debat, jindy ani pes neštěkne. Snad největší národní vzedmutí se zhruba před půl rokem konalo kolem České televize.
Jen málokdo zůstal v legendární televizní krizi lhostejný, jedni proklínali politické strany, které dosadily do televizní rady osoby, eufemisticky řečeno, nepříliš autoritativní, jiní zase proklínali vzbouřené redaktory, kteří prý bezprecedentně porušili zákony. Za půl roku není z toho skoro nic.
V televizi se situace uklidnila a je taková, jaká byla vždy - nepříliš přehledná. Doby, kdy každý dobře věděl, kdo hraje s kým, jsou pryč a místo toho nastoupilo drobné televizní intrikaření.
Je to mimochodem dost pádný další důkaz o nevelké manažerské schopnosti bývalého generálního ředitele Jiřího Hodače a jeho týmu, kolem kterého se celé revoluční divadlo sběhlo. Postavit proti sobě kompletně skupiny zaměstnanců České televize tak rozdílné a s tak různými zájmy i vzájemný animositami, toť už opravdu výkon nad jiné vynikající.
Televize tedy nyní nestávkuje, prozatímní generální ředitel úřaduje a ač se svého času šuškalo, že jím nově jmenovaný ředitel zpravodajství Zbyněk Honys, dosazený do funkce, kterou prozatímní ředitel původně sliboval rušit, hodlá provést rozsáhlé čistky, zatím se nic neděje a nic také nenasvědčuje, že se dít bude. Je tedy vše ve starých kolejích, což není příliš povzbudivé, protože pokud se obě znepřátelené strany zhruba tak na něčem shodly, bylo to především na tom, že nějakou reformu veřejnoprávní televize potřebuje.
Totální nedohoda panovala pouze o drobnostech - jaká to má být reforma, kam až má jít a kdo ji bude provádět.
Tyto otázky jsou tu stále, a to i v souvislosti s připravovanou volbou nové rady. Ta bude poprvé zvolena podle nového zákona, který byl za dramatických okolností přijat v hektických dnech. Kandidáty navrhly nyní společenské organisace a zdá se, že jejich výběr je přece jen o něco zajímavější než výběr politických stran. To ale jen prozatím, volební výbor vybral 45 jmen a z nich teprve Poslanecká sněmovna zvolí 15 radních. Přitom je jistě pozitivní, že jich bude zhruba dvakrát víc, takže jejich výběr může být reprezentativnější. Může, ale nemusí, přirozeně.
Z už navržených jmen společenskými organisacemi je jasné několik věcí. Předně, že Česká republika má jistý problém se svou intelektuální elitou. Její hlavní proud se neustále rekrutuje z podobných názorových proudů a postrádá pestrost. Naprostý nezájem o více méně čestnou funkci v dozorčím orgánu veřejnoprávní televize projevují například lidé z podnikatelské nebo právnické sféry. A právě oni by nejspíš mohli přinést do trochu uzavřeného prostředí nové podněty.
A dále - vypadá to, že Češi obecně nemají zájem se příliš veřejně angažovat a projevují nechuť ke všemu, co zavání nějakou schůzí. Obzvláště, když s tím není spojena nějaká tučná brebenda a jde jen o jistou prestiž. Ta mnoha lidem moc neříká, protože nepatří k nejceněnějšímu zboží na českém společenském trhu.
Funkce televizní radního je sice honorována, ale více méně symbolicky. A bohužel zatím není možné chtít po důvěryhodném manažerovi, kterého si v českém prostředí každý zaměstnavatel cení jako šafránu, aby někde na své poměry skoro zadarmo zasedal. Služba vlasti se prostě nenosí, alespoň zatím.
Možná i proto se mohlo stát, že v bývalé radě nezasedly opravdové autority, které by byly respektovány. Není nutné z některých z těch bývalých učinit démony, jak se to zhusta dělo, ale je fakt, že majitelka venkovského penziónu není nejvhodnější osobou, která by měla reformovat televizi veřejné služby s rozpočtem okolo pěti miliard. A to při vší úctě k její vlastní podnikatelské aktivitě i schopnostem. Zkrátka je třeba postupovat opatrně. Přece i kdyby panovaly jakékoli pochybnosti o efektivním fungování třeba Národního divadla, nemohu tam přece poslat za generálního ředitele člověka, který do té chvíle šéfoval pouze ochotnickému souboru v Kotěhůlkách, byť skvěle. To se přece nedělá a neudělal by to zajisté ani majitel velké soukromé firmy.
Možná by si to konečně měli uvědomit i poslanci, až budou definitivně hlasovat o kandidátech do Rady. Jinak se totiž může stát, že opět udělají více škody než užitku a modernisace veřejnoprávní televize se opět utopí v osobních sporech.
ČRo 6 / RSE
18. května 2001
Napište nám, co si o tom myslíte VY: rse@cro.cz
