Dvouhlavá orlice funguje bez chybičky,
dalo by se prohlásit společně s mnoha ruskými politickými komentátory, kteří se ohlížejí na první měsíce činnosti ústřední postavy "operace Následník", jak byl pojmenován tah Vladimira Putina při prosazení svého věrného spolupracovníka Dmitrije Medveděva do role předem neporazitelného prezidentského kandidáta.
Celá akce, pojmenovaná spíše ze setrvačnosti "prezidentské volby", přesně před rokem proběhla bez nejmenšího zádrhele a Medveděv s drtivě spolehlivým procentem voličských hlasů a pohodlnou vysoce nadpoloviční většinou prošel hned v prvním kole.
U příležitosti prvního výročí Medveděvova zvolení zmínění komentátoři hned připomněli veškeré teorie, které se kolem "operace Následník" vyrojily už koncem roku 2007, kdy o jménu onoho následníka bylo rozhodnuto a ze hry k překvapení mnohých vypadl první vicepremiér a jestřáb Sergej Ivanov. Připomeňme si alespoň ty základní:
Za a - Medveděv odslouží ve funkci slabého a ze zákulisí ovládaného prezidenta celé čtyři roky a Putin se pak na dvě další (jak se dnes ukazuje, o polovinu prodloužená volební období) vrátí, aby od roku 2012 nerušeně panoval až do roku 2024 - což je doba, do níž dohlédnout z našeho velmi rušného dneška je přinejmenším obtížné. Varianta b, dle mého soudu původně mnohem pravděpodobnější, pravila, že Medveděv si odprezidentuje pár měsíců (možná těch, jichž bylo třeba na schválení již zmíněných ústavních změn), pak z momentálně nejvýhodnějšího důvodu abdikuje a svůj úřad tak víceméně automaticky přenechá svému stvořiteli Putinovi.
Dnes už bychom za podobnou hypotézu ruku do ohně nedali, protože do jakýchkoli konstrukcí tohoto typu nečekaně zasáhla mocná čarodějka jménem Krize. Putin si, i kdyby chtěl, v současné situaci zřejmě nebude moci dovolit úřad šéfa exekutivy opustit - to by totiž vypadalo jako útěk před odpovědností. Ozvaly se proto i hlasy, že Putin si pro podobné meziobdobí mohl vybrat jinou, klidnější roli než je předseda vlády, který v ruské politice už od časů Jelcinových má obrovskou odpovědnost, skoro žádné pravomoci a navíc nezáviděníhodnou pozici hromosvodu, do nějž buší jak nářky chudší a chudé části obyvatelstva, tak i nevole všemocné hlavy státu, je-li toho zapotřebí... Putin, který tohle všechno věděl, nicméně sáhl právě po premiérském úřadu. Důvod je jasný: pokud hlava státu z jakéhokoli důvodu odstoupí, úřadujícím prezidentem se stává právě premiér. No a z úřadujícího prezidenta udělat v Rusku prezidenta řádného je to nejmenší...
Dnešní ruské vysílání BBC přineslo anketu, v níž deset ruských respondentů hodnotí Medveděvovu politickou váhu a faktický vliv Putinův na veškeré současné ruské dění. Odpověď je téměř jednoznačná: Mužem číslo jedna je po právě uplynulém roce Vladimír Putin. Co tedy často složitě vysvětlují komentátoři, sociologové a politologové, vědí řadoví ruští občané intuitivně, protože žijí ve světě, který jim podobné věci zcela nezastřeně ukáže sám. Stačí připomenout, kdo se v severoosetském Vladikavkazu počátkem loňského srpna po propuknutí gruzínské krize objevilo jako první a kdo tam udílel přímé rozkazy...
Zajímavé samozřejmě bude, co pro dnešní ruskou dvouhlavou orlici, jejíž jedna hlava rozhoduje a druhá je tu hlavně do počtu, znamenat již zmiňovaná krize. Jak jsme už nejednou připomněli, Rusko střemhlavý pád světových cen ropy přežívá díky předem nachystanému finančnímu polštáři. Sice tvrději než ještě koncem roku samo předpokládalo, ale poměrně úspěšně. Pravdu ovšem zřejmě mají ti, kdož tvrdí, že tato státní moc má pro krizové údobí zatím jedinou taktiku - na slábnoucím, ale přece jen ještě dosti silném petrodolarovém polštáři vydržet až do okamžiku, kdy ceny ropy na světovém trhu zase porostou. Pokud se to nestane, se situací země, jednoznačné odkázané na prodej energetických surovin, si neporadí ani Dmitrij Medveděv, ani Vladimir Putin.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
