Energetická koncepce státu

Takže nějaký názor si chce - zřejmě - o státní energetické koncepci utvořit i vláda Jana Fischera. Není divu, energetickou koncepci bychom už potřebovali jako sůl, protože - jak se říká - kde nic není, ani čert nebere. Není sice úplně pravda, že se jedná o úplné nic, ale tím spíše s tím málem, co máme, je třeba hospodařit velmi opatrně. I když jsou státy, které jsou na tom ještě hůř. Ano, mluvím o energetických surovinách, které nejsou naší nejsilnější stránkou.

Jak na tom tedy jsme? Oficiálně se většinou zdroje energie rozdělují na zdroje, pocházející z tuhých paliv - čímž se u nás rozumí zejména hnědé uhlí -z paliv kapalných a plynných, z jádra a z obnovitelných zdrojů. Nu a co z toho máme: máme hnědé uhlí, ale jen na několik desítek let a máme uranovou rudu, i když nejsme zařízeni na její obohacování, potřebné k výrobě palivových tyčí pro jaderné elektrárny. Nemáme ani ropu, ani plyn, chceme-li hovořit o palivech kapalných a plynných. Obnovitelné zdroje má snad každý, takže je máme i my.

Za energii, získanou z obnovitelných zdrojů považujeme zejména energii, poskytovanou lidstvu větrem, sluncem, mořským příbojem, případně pálením rychle rostoucích dřevin či geotermální teplem. Ani přírodními podmínkami, v nichž žijeme, na tom ale s obnovitelnými zdroji nejsme nejlíp. Nesídlíme ani na březích moře, kde foukává vítr, který otáčí vrtulemi větrníků a může získávat energii i z dosud málo využívaného mořského příboje. Nejsme domovem ani tam, kde lze masivně využívat sluneční energii, tak jak to můžeme vidět již dnes v rekreačních střediscích, položených na jihu Evropy. Přestože je podíl energie, získávané z obnovitelných zdrojů stále velmi malý, jeho význam roste a i když jsou specifické výkony všech, takto získávaných energií, velmi nízké, je třeba tímto způsobem energii vyrábět, neboť s bohatšími zdroji je nutno úzkostlivě šetřit. Proto můžeme vidět také u nás na horách větrníky, i když hyzdí krajinu a proto můžeme také u nás vidět, na jinak nepoužívaných pozemcích, celé baterie fotovoltaických panelů, i když slunečního svitu je u nás méně, než na jihu.

Dle dnešního složení zmíněných zdrojů energie připadá v České republice necelá polovina na tuhá paliva, po zhruba dvaceti procentech na paliva kapalná a plynná, patnáct procent patří jadernému palivu a jen asi čtyři procenta obnovitelným zdrojům. Tato skladba se má - dle návrhu Ministerstva průmyslu a obchodu - výrazně měnit v tom smyslu, že má klesat podíl tuhých paliv, má se zvyšovat podíl jaderné energie a energie z obnovitelných zdrojů. Už v roce dva tisíce třicet by mělo být procentuální rozložení vyráběných energií podstatně odlišné od toho dnešního. Podíl energie z tuhých paliv a z jádra má být v podstatě vyrovnaný a měl být zaujímat zhruba po jedné čtvrtině z celkového koláče spotřebovávaných energií. Zvýšení podílu jaderné energie již počítá zřejmě s výstavbou a následnou produkcí dalších dvou temelínských bloků i s rozšířením jaderné elektrárny v Dukovanech. Vzrůst energie z obnovitelných zdrojů má dosáhnou více než deset procent a má se dále zvyšovat.

Je zde ovšem jeden aspekt, jenž je poněkud pochybný, nebo alespoň podněcuje k diskusi. Přestože má výrazně poklesnout podíl tuhých paliv, počítá návrh energetické koncepce s prolomením těžebních limitů hnědého uhlí v severních Čechách, což ukazuje na předpokládané zvýšení spotřeby energie, i když se zároveň hovoří o masivním snižování energetické náročnosti českého průmyslu.

Bez prolomení limitů by se prý některé teplárny mohly ocitnout již roku dva tisíce dvanáct bez dodávek tuzemského uhlí. Jenže: prolomení limitů znamená - alespoň podle tisku - kromě zvýšené těžby pravděpodobně i zlikvidování dvou obcí: Horního Jiřetína a Černic. Všichni máme ještě v živé paměti chvíle naděje i beznaděje v osudu severočeských Libkovic. Ministr průmyslu a obchodu Fischerovy vlády, Vladimír Tošovský, však říká o těžebních limitech, cituji dle Lidových novin: navrhujeme zrušení tohoto omezení, protože je naprosto nesystémovým prvkem v soustavě, konec citátu. O bourání obcí ani slovo.

Nechci být soudcem nad tím, jestli se mají limity zachovat, nebo odstranit. V každém případě však bude mít mezirezortní připomínkové řízení co připomínat a vláda - zřejmě ta budoucí - co rozhodovat. Ve hře navíc zůstává i majetková podpora plynovodu neruského plynu z Turkmenistánu. A čas - jak známo - nelze ani zastavit, ani podplatit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .