Energetický výlet
tak by se stručně dala shrnout cesta současného ruského premiéra Vladimira Putina do Turecka.Už před jejím začátkem ruské ministerstvo zahraničí inzerovalo, že podepsáno bude nejméně šest a nejvíce jedenáct smluv, které se týkají především spolupráce v energetické oblasti. Nejde přitom jen o to nejdůležitější, tedy o plynovod Jižní proud, ale i o spoluprácí v oblasti ruských dodávek ropy Turecku a také o významný podíl na výstavbě první turecké jaderné elektrárny.Bagry by měly poprvé hrábnout v roce 2011 a první proud by elektrárna měla dodávat už o pět let později.
Rozhodující v celém balíku dohod však bezesporu je spolupráce na výstavbě plynovodu Jižní proud. Není žádným tajemstvím, že Rusko jeho stavbou hodlá do značné části vyřešit každoroční problémy s nevyzpytatelnou Ukrajinou, i když ukrajinské dopravní kapacity v současné době nelze vyřešit žádným projektem typu severního či jižního proudu. Pokud ovšem jde o Turecko, je třeba si uvědomit, že tamní vláda poměrně dlouho nesouhlasila s využitím svých teritoriálních vod v Černém moři pro tento účel. Pro Rusko to znamenalo, že by muselo pro budování tohoto potrubí ze Střední Asie do Evropy využít ukrajinských pobřežních vod, čímž by se celý záměr takj trochu míjel účinkem. Nakonec ale Turecko souhlasilo a tamní noviny včera označily podpisy pod příslušnými dohodami za "historické". Zní to trochu přepjatě, ale něco na tom je. Dnešní Turecko je velice důležitá regionální velmoc, která dokázala překonat kupříkladu i animozity ve vztazích s Arménií. Ta se sice neustále dožaduje uznání turecké genocidy vůči Arménům z roku 1915, ale na druhé straně plně respektuje postavení Turecka v regionu a v hospodářské oblasti s ním bez ohledu na historicko-ideologické sváry čile spolupracuje. Pokud jde o rusko-turecké vztahy, má celý proces, který Putinova státní návštěva významně oživila, řadu dalších aspektů. Turecko se už dlouhou dobu domáhá vstupu do Evropské unie. Ta však zatím své brány zemi, která je sice důležitým spojencem v rámci NATO, ale jejíž většina leží na asijském kontinentu, kam Turecko nota bene patří i svou historickou kulturou, zatím neotevírá a jak se zdá, ani se k tomu nechystá. Podobný problém má Rusko se vstupem do Světové organizace obchodu. Ruský premiér zkrátka přijel do turecké metropole v okamžiku, kdy obě země ve světové politice každá po svém hodně znamenají, ale obě mají mnoha ohledech na globálním poli postavení páriů. Pro svět by mělo být a jistě bude zajímavé, co z nového souručenství 140milionového Ruska a 70milinového Turecka vzejde.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
