Energetika před volbami
Předvolební sliby dávají všechny strany vcelku snadno a bez velkého rozmýšlení, protože lze vždycky říct, že koaliční partneři to, či ono prostě nechtěli a tak strana musí udělat třeba opak toho, co slibovala. Nejinak tomu bude samozřejmě letos a to i v energetice, i když svou roli při tom hraje také technický pokrok. Přesto bude zajímavé si probrat to, co strany slibují, co mají v tak zvaném volebním programu. Jaderná energie, prolomení limitů na těžbu uhlí, využití zisků ČEZ-u, alternativní zdroje - to jsou všechno témata, jimž se nelze vyhnout, aniž by ta která strana neztratila tvář. Jsou to ostatně témata, která společnosti zůstanou na dlouhá desetiletí – na rozdíl od politických stran, jež mohou v oněch desetiletích vznikat a zanikat.
Je skoro absurdní, že většina ze zmíněných témat je ryze technické povahy, neřku-li přímo vědecké, na politické orientaci sice takřka nezávislé, ale bohužel ne nezávislé na politickém rozhodování. Jen namátkou – jak může ta která strana říct, jestli je nebezpečnější pro občany této země ukládání vyhořelého paliva se svým zřejmě malým rizikem onoho uložení nebo jestli je nebezpečnější devastace krajiny, životního prostředí a zdraví občanů, spojená s těžbou a pálením hnědého uhlí? Když je to otázka po výtce odborná? Strany mohou ovlivnit způsob získávání energie, ale i to by přece mělo být dáno možností země: má-li země dost uhlí nebo plynu, nepotřebuje jaderné elektrárny, nemá-li dost uhlí a plynu, nebo chce-li uhlí a plyn vyvážet, pak je potřebuje.
Mírou úspěšnosti každého podnikání je zisk. Je zisk ČEZ-u tou správnou mírou, když pro vývoz elektřiny je třeba víc uhlí, které devastuje krajinu, životní prostředí i zdraví občanů, ale při tom dává zaměstnání většímu počtu občanů, než kdyby tu elektřinu nevyráběl? A je správné přetápět všechny obchody, kanceláře a veřejné místnosti nad teplotu, která je nám zdravá a která znamená plýtvání energií? A která teplota je nám zdravá?
Chtěl jsem jen ukázat, jak diskutabilní mohou být programy stran, když ani odborníci nebudou při řešení jednotlivých témat zajedno. Jaké ale ty programy v energetice vlastně jsou? Všechny hlavní politické strany propagují v podstatě – alespoň dle Lidových novin – rozšíření jaderných elektráren s výjimkou Strany zelených. Ta, jako jediná, navrhuje zatížit daněmi jakékoli plýtvání energií, pro něž snad někde uvádí i pravidla – to je ono zmíněné zbytečné nesmyslné přetápění všech veřejných místností. Je to tedy jediná strana, navrhující šetření energiemi v intencích onoho výroku, že nejlepší energie je ta,
která se nemusí vůbec vyrobit.
Jenže – alespoň podle oněch Lidových novin: nikde nenajdeme u Zelených odpověď, ani náznak odpovědi, na otázku, z čeho máme v budoucnu energii vyrábět. Není přece myslitelné, že ji vyrábět nebudeme, že ji budeme jen šetřit nebo získávat z obnovitelných zdrojů. To je staré zelené citlivé téma: jakákoli uhelná nebo plynová elektrárna přece emituje velké množství oxidu uhličitého, které se hromadí v atmosféře a jaderné elektrárny jsou – dle Zelených - potenciálně nebezpečné. Takže co? Kromě šetření s energií je ale – málo platné – energii třeba nějakým způsobem získávat. I jinak než z obnovitelných zdrojů. Příkladem nejednoznačného stanoviska Zelených je ostatně i ona, již schválená, modernizace Prunéřova dvě.
Výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů si přejí všechny strany, což je asi cesta, která jednak ušetří zdroje neobnovitelné, jednak nás zbaví pochopitelně částečně i závislosti na dovážených surovinách. Možná budeme prostě muset mít v budoucnosti na všech střechách fotovoltaické panely, ale musíme dát při tom i pozor, aby se výroba energie z obnovitelných zdrojů nestala kšeftem pro velmi šikovné obchodníky, což se právě s fotovoltaikou děje. Lidovci chtějí usilovat i o využití komunálního odpadu a biomasy.
Rozdílná jsou stanoviska jednotlivých subjektů i ve věci zisku ČEZ-u. Sociální demokraté jím chtějí financovat příspěvky k důchodům, TOP 09 chce využít peněz na transformační náklady penzijní reformy vůbec. Zelení preferují použití zásadně jen na modernizaci ekonomiky, komunisté by rádi ještě zvětšili majetkový podíl státu, kdežto občanští demokraté regulaci státem odmítají, takže z toho není jasné, co s dividendami ČEZ-u chtějí udělat.
Prolomení limitů pro dobývání uhlí je takřka zakázané slovo, sociální demokraté a Věci veřejné jsou pro krajská referenda. Lidé by si prý o tom měli rozhodnout sami.
Podle toho, co říká ta která strana o energetice, se ale nerozhodujte. Všechno může být totiž úplně jinak. Spíš jde o to, co si vůbec o jednotlivých stranách myslíte, která strana je vám nejbližší, nebo – nejméně vzdálená.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.
