Epocha Vladimíra Hrozného

Doslova totiž konstatoval, že citujeme "by bylo naprosto přijatelné, kdyby se jedno prezidentské volební období prodloužilo ze čtyř na pět, šest či sedm let". Konec citátu. Na otázku, co bude po prezidentských volbách dělat on sám už ovšem s obvyklou vyhýbavostí odpověděl, že by bylo neseriózní jitřit ruské veřejné mínění už teď. Hodně prý bude záviset na tom, jak se ruská vnitropolitická situace bude utvářet na přelomu roku, pak se prý uvidí. Jak Putin prohlásil na závěr této pasáže, "varianty existují různé".

Tato zmínka má ovšem přesto zcela kardinální význam. Mohla by totiž znamenat řešení vleklé ruské kvadratury mocenského kruhu - totiž jak to udělat, aby se nemusela, jak říká sám Putin, ústava měnit "účelově v jeho prospěch". Takovýmto "účelovým řešením" by bylo například vyhlášení možnosti třetího období právě pro něj osobně. Nový návrh, s nímž už před časem přišel věrný prezidentův souputník, předseda Rady federace Sergej Mironov, by totiž ústavu, pokud jde o volbu prezidenta, měnil zásadně a hlava státu by se volila podle zcela nových pravidel. K podobné úpravě už došlo například v postsovětském Tádžikistánu, kde bylo prezidentské období prodlouženo na sedm let a tamní šéf státu Imomali Rachmonov má tedy zcela reálnou a hlavně zákonnou šanci zůstat prezidentem až do roku 2022. Pokud by tedy došlo ke stejné úpravě ruského základního zákona a příslušný výklad by konstatoval, že když se volí jinak, tak Putin se tedy může o nejvyšší úřad ve státě ucházet také, dokázal by při dvojím sedmiletém volebním období ve funkci teoreticky vydržet stejně dlouho jako právě zmíněný Rachmonov. Tato změna ústavy by sice byla taky proputinská, ale přece jen by to byla změna systému, nikoli ve jménu nějaké jedné konkrétní osoby. A na to už by mohl přistoupit i - jak on sám rád zdůrazňuje - zákona dbalý současný ruský prezident.

Ostatní páně prezidentovy výroky už tak originální a zajímavé nebyly. Bylo by asi zbytečné opakovat všechny jeho silácké řeči o raketách, které bude třeba v případě vybudování protiraketové základny v Polsku a radaru v českých Brdech namířit na Evropu. Některé jeho odpovědi zněly přímo bizarně: Když kupříkladu šéfredaktor německého Spiegelu položil otázku, která nedávno zazněla v Samaře, totiž zda je Putin "čistokrevný demokrat", ruský prezident se zasmál a prohlásil, že on je demokrat "absolutní a čistý". Zato na Západě? Citujeme: "Podívejte se třeba, co se děje v Severní Americe - učiněná hrůza: Mučení, bezdomovci, Guantánamo, kde jsou vězni drženi bez vyšetřování a soudu. Nebo v Evropě - kruté zacházení s demonstranty, užívání gumových projektilů a slzného plynu hned tu, hned onde, vraždy protestujících přímo v ulicích měst." Konec citátu. A právě tuto pasáž uzavřel výrokem hodným zařazení do sbírky intelektuálních kuriozit: "Od smrti Mahátmy Ghándího si není s kým promluvit." A je to...

Přední světoví komentátoři si lámou hlavu tím, proč Putin v posledních měsících a týdnech přešel k tónu tak ofenzivnímu a proč říká věci, které snad ani nemůže myslet vážně. Inu - pokud je vážně nemyslí, tak je to třeba vůči partnerům v dialogu třeba považovat za výsměch. Pokud by je naopak vážně myslel, bylo by to na pováženou. A tak jen doufejme, že ona příkrá rétorika byla spíše dělostřeleckou přípravou na právě probíhající schůzku G-osmičky, kde bude z obou stran volen slovník poněkud mírnější. Na prohlubujícím se konfliktu mezi Ruskem a USA to ovšem s největší pravděpodobností nic nezmění.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .