Evropský rozpočet v ohrožení
Jsou necelé tři měsíce před červnovými volbami a o Evropské unii se nemluví. Jakoby Česká republika nebyla jejím členem a členství nemělo zvláštní význam pro tuzemskou politiku a prosperitu. Přitom se bude v červnu v Bruselu rozhodovat, co se s Evropskou unií stane.
Rozhodne se o tom, jestli se v příštích letech vůbec budou rozdělovat evropské dotace - z pohledu Čechů otázka zní, mít či nemít 775 miliard korun. Zároveň se rozhodne, jestli přece jen bude evropská ústava, případně jestli se Evropa nezmění pouze na volnější svazek suverénních národních států. Politici by se měli vyjádřit, co vlastně chtějí.
Na první pohled se to zdá být jednoduché. Je třeba vytvořit evropský rozpočet na léta 2007-2013, protože jen díky němu dostanou Češi pověstné bruselské dotace. V současném rozpočtovém období mají nárok na 45 miliard korun, v tom příštím ovšem mohou dostat až sedmnáctkrát tolik. Přitom se můžeme spolehnout, že po roce 2013 už nikdy tolik nedostaneme.
Tuzemští politici si to velice dobře uvědomují. Dokonce už mají nalinkováno, jak se peníze rozdělí - že například pětinu půjde na dopravu, pětina na sociální programy, rovněž pětina na životní prostředí, další peníze půjdou na zemědělství a podnikání. Zbude dvanáct procent, které si budou moci rozdělit kraje.
Právě krajští politici dnes kritizují vládu, že neumí peníze z Bruselu správně čerpat - například z peněz na rok 2004 jsme si zatím byli schopni vyžádat jen dvacet jedna procent. Situace pochopitelně není tak strašlivá. Peníze se mohou čerpat až do konce letošního roku a úředníci ujišťují, že získají nejméně osmdesát procent ze slíbených 13 miliard.
Nejde tedy o velké peníze, žádná velká ztráta nehrozí. Krajští politici by ovšem chtěli z příštího rozpočtu místo dvanácti plných dvacet procent. Jejich nátlaku se ovšem nelze divit - pokud uspějí, budou mít k dispozici navíc 62 miliard. Hádka ovšem přece jen připomíná Kocourkov, protože dosud není jisté, jestli peníze budou. Rozpočet musí odhlasovat Evropský parlament a ten se dosud brání. Dokonce není vyloučeno, že rozdělená částka bude o hodně menší. Politici by tedy měli prozradit, jakým způsobem přesvědčí Evropský parlament, aby peníze přece jen uvolnil. Podle toho bychom se mohli rozhodnout při volbách. Pokud jde o Evropskou ústavu, tu nejspíš nikdo nechce. Někomu by se třeba i líbila, jenže znovu začít všechna ta vyčerpávající jednání, to vyžaduje nebetyčné množství energie. Zdá se tedy, že ústava je již pasé, přesto by mohli politici před volbami vysvětlit, jestli do jejího oživení skutečně nepůjdou, anebo přece jen půjdou.
Ve skutečnosti může být ústava důležitější případ než se zdá. Evropská unie není obchod, kde si můžeme jednu věc - tedy rozpočet - vzít, a tu druhou - ústavu - nechat ležet. Obě totiž navzájem souvisejí.
Úplně jednoduše řečeno, ústava by dala zemím pravidla, jak dospět k rozumné dohodě například ve věci rozpočtu. Ovšem jde ještě o víc. Neúspěch ústavy poškodil komunikaci mezi zeměmi vůbec. Tím není ohrožen jen rozpočet, ale Evropská unie se pomalu začíná rozpadat. Dosud se integrovala, a teď se karta obrací.
Kdo je proti ústavě, ten předpokládá, že se v příštích letech vazby mezi státy ještě více uvolní. Nezájem či odpor k základnímu dokumentu Evropské unie tedy zvětšuje riziko, že Česká republika svých 775 miliard nedostane. Pro někoho by to možná nebyla taková škoda, je ale třeba počítat s tím, že v evropské politice bude něco za něco. Chcete tedy peníze? Pak vám přibalíme ústavu.
Situace je pochopitelně složitější, ale v hlavních rysech se bude rozhodovat právě tímto způsobem. Politici by tedy před volbami měli říct, jestli odmítají ústavu i za tu cenu, že nedostaneme dotace.
Nejlepším argumentem odpůrců evropské integrace je postoj Velké Británie. Britové si dlouhá staletí udržovali distanc od evropské politiky, všech válek a náboženských sporů. Pravidlo porušili při první světové válce a pak se už z problémů nedostali. Evropské mocnosti se snažily Brity získat pro systém kolektivní bezpečnosti v rámci evropských společenství, Britové však cítí, že se musejí přizpůsobovat víc, než jsou zvyklí. Proto nechtějí v integraci pokračovat a proto navrhli vlastně minimální rozpočet. Původně měl být o mnoho větší. Po nástupu bratrů Kaczynských k moci jsou proti integraci rovněž Poláci. Také Češi mohou zvolit britský postoj. Ať politici vysvětlí, že se nám takový postup vyplatí. Mohli by přitom naznačit, kde mají Čechy podobnou záruku, jakou je pro Británii tradičně kanál La Manche. Je to zkrátka věc rozhodnutí a politici mají skvělou příležitost, aby ho svěřili voličům.
