Evropští lidovci a otázka sociální

Chtějí se energicky pustit do boje proti ilegální migraci, která začíná v rostoucí míře zatěžovat západoevropské země, najít cestu, jak dosáhnout menší závislosti na dodávkách energie z Ruska, a v neposlední se zaměřit na otázku sociální, na problém udržení potřebného množství pracovních příležitostí.

Joseph Daul, vůdce lidovců, prohlásil, že otázka pracovních příležitostí a boj s nezaměstnaností se stane politickou prioritou. Lidovci jsou proto rozhodnuti přesměrovat zhruba 19 miliard euro ze stávajících fondů na vytváření pracovních míst, a to ve všech zemích Unie. Současně ale nesouhlasí s přímým naléváním peněz do ekonomik. Peníze daňových poplatníků mají své opodstatnění jen tam, kde je vysoká naděje trvalé udržitelnosti pracovních míst, nově vytvořených, anebo zachování stávajících.

I když sociální demokraté v zásadě říkají totéž, dokonce těmi samými slovy, podle evropských křesťanských demokratů mluví zcela jiným jazykem. V pojetí socialistů se sociální spravedlnost nachází tam, kde existuje nejen rovnost v šancích, ale i rovnost materiální. Proto ikonou socialistů je značné progresivní zdanění, vedoucí k hladinám čistých příjmů ne příliš od sebe vzdálených, a daně, které zatěžují nabytý majetek, jako je třebas daň dědická. Socialisté podle výkladu lidovců dosahují rovnosti výlučně přerozdělováním zdrojů za pomoci stále sílící státní i evropské byrokracie. Problém nahlížejí čistě technologicky. Přístup proto k němu volí sociálně inženýrský. Ačkoli se už dávno zřekli Marxova učení a vzdali se myšlenky nápravy společnosti cestou likvidace soukromého vlastnictví, inženýrský přístup, který Marxovo učení v sobě nepřímo obsahuje, praktikují dál. Papež Benedikt XVI. v této souvislosti poznamenal, že Marx zapomněl, že člověk vždycky zůstane člověkem. "Zapomněl na člověka, zapomněl na jeho svobodu," dodává Svatý otec na vysvětlenou.

Svár o otázku v uvedeném duchu se promítl nedávno do sporu o způsobu jak pomoci krachujícímu obchodnímu řetězci Arcandor. Vedli jej spolu kandidát na německého spolkového kancléře, sociální demokrat Steinmeier a ministr hospodářství, křesťanský demokrat Guttenberg. "Je přece nemyslitelné, aby ministr práce bojoval za pracovní místa a ministr hospodářství prosazoval bankroty," rozčiloval se Steimeier nad Guttenbergem na stránkách deníku Bild Zeitung. Podle Steimeiera je vždy lepší zachovat pracovní místa, a ne vyplácet podpory v nezaměstnanosti. Guttenberg s ním v zásadě souhlasil. Měl však pochybnost, zda v případě obchodního řetězce jde skutečně o místa trvale udržitelná. "Jestliže vlastníci a jejich věřitelé, nejsou ochotni se podělit o rizika, pak nemůžeme zatěžovat daňové poplatníky," řekl ministr hospodářství Guttenberg pro tentýž deník Bild Zeitung. I když v případě obchodního řetězce, který představuje víc než čtyřicet tisíc pracovních příležitostí, obě strany sporu měly zájem na vyřešení problému ve prospěch zaměstnanců, zrcadlila se v něm právě ona odlišnost v přístupu. Socialista Steinmeier zamýšlel jednoduše přispěchat se státní pomocí a do společnosti nalít potřebnou porci veřejných peněz. Pracovní příležitosti by tak zůstaly zachovány. Alespoň na nějaký čas.

Guttenberg chce jít dál. Riziko, že zaměstnanci řetězce práci nakonec ztratí, má v úmyslu snížit na co nejnižší míru, a zajistit jim ji, pokud možno, natrvalo. Riskovat proto nemůže jen stát. S kůží na trh musejí i vlastníci řetězce a jejich věřitelé. Dají tak najevo, že záchrannému projektu věří, a udělají všechno pro to, aby sami sebe nezklamali.

Křesťanský demokrat Guttenberg tak dosáhne té sociální spravedlnosti, kterou evropští lidovci sledují a se kterou se v následujících letech chtějí v Evropě prosadit.. Lidem práce vytvářet takové sociální podmínky, které jim v největším myslitelném rozsahu zachovají možnost důstojné existence. A jí rozhodně není, nakonec muset viset na krku úřadu práce.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .