GASK - druhá největší galerie v ČR otevírá v Kutné Hoře
V sobotu 8. května v 10 hodin dopoledne se v rekonstruované majestátní barokní budově bývalé Jezuitské koleje v Kutné Hoře návštěvníkům poprvé otevřou brány nové, druhé největší galerie v České republice, která vystupuje pod zkráceným názvem GASK. Pod touto zkratkou se skrývá Galerie středočeského kraje, která navazuje na činnost Českého muzea výtvarných umění.
Návštěvníci si budou moci prohlédnout nejen dlouhodobou expozici Sbírka 123, která představuje část sbírkových fondů galerie v dobou podmíněných kontextech jejich vzniku, ale i tři zajímavé výstavy. Jena z nich nazvaná Iluminace - představí ojedinělou památku české knižní malby - z Kutné Hory pocházející miniaturu s motivem těžby a zpracování stříbra z 15. století, která byla na konci loňského roku zakoupena na aukci v Londýně.
Karel Oujezdský si včera v Kutné Hoře pozval k mikrofonu Jana Třeštíka, pověřeného řízením Galerie středočeského kraje a šéfkurátora galerie Ondřeje Chrobáka. Jako první hovoří ředitel Jan Třeštík:
Unikáty ze sbírky GASK
Základ sbírky českého umění 20. století představuje sbírkový fond získaný v průběhu šedesátých let. Sběratelské úsilí vedené snahou reflektovat vývoj umění v jeho strukturované podobě a v souvislostech s dobovým kontextem se tehdy soustředilo na klasickou předválečnou modernu dvacátých a třicátých let, umění let válečných, nástup nových uměleckých skupin konce padesátých let až po aktuální proudy umění let šedesátých. Razantní nástup další generace české moderny na počátku století a v letech desátých ilustruje několik málo příkladů z okruhu Osmy, především však malá, ale kvalitní kolekce kubistických obrazů a soch. Jde zejména o několik výjimečných děl Josefa Čapka, Antonína Procházky, Otto Gutfreunda, Emila Filly a Václava Špály.
Hlavní chloubou sbírkového fondu dnešní Galerie Středočeského kraje jsou kolekce českého umění předválečného a válečného období, které díky své celistvosti, ale i pestrosti zdařile dokumentují tehdejší umělecký vývoj. Pestrou pluralitní scénu dvacátých let reprezentují díla členů Sociální skupiny Miloslava Holého, Karla Holana a Pravoslava Kotíka stejně jako díla autorů venkovského křídla Umělecké besedy Václava Rabase, Vlastimila Rady a Karla Boháčka. K proudu neoklasicismu se vztahují obrazy Jana Zrzavého, Otakara Kubína, Alfréda Justitze a Jiřího Karse.
K francouzským vzorům se hlásí obrazy Josefa Hubáčka a Jana Slavíčka i dalších autorů Nejedlého krajinářské školy. Vedle figurativně zaměřené tvorby jsou tu zastoupena i některá díla reprezentující avantgardní abstrakci. Patří k nim například trojice obrazů Františka Foltýna. Na pomezí abstrakce a figurace se pohybují obrazy Jindřicha Štyrského, Toyen a Jiřího Jelínka z raného, geometrizujícího období artificialismu.
Ty již zároveň otevírají téma meziválečné avantgardy, jejíž kolekce patří k vrcholům sbírkového materiálu. Soubor imaginativního umění třicátých let pak zahrnuje projevy lyrického a imaginativního kubismu (Alois Wachsman, František Muzika), pozdního artificialismu (Toyen), různých variant lyrismu (Josef Šíma, Jan Bauch, Vojtěch Tittelbach) či různých podob surrealismu (Jindřich Štyrský, František Janoušek).
Ke kolekci patří rovněž díla tzv. mladších surrealistů (František Hudeček a Ladislav Zívr), kteří se později stali zakladateli jedné z nejvýznamnějších uměleckých skupin čtyřicátých let – Skupiny 42.
/zdroj:GASK - tiskové materiály a web/