Gruzie hrozí vystoupením ze Společenství nezávislých států
Michail Saakašvili v Kutaisi řekl to, co se od něj už dávno očekávalo a co v letmých poznámkách či v nezastřených útocích říká prakticky už od svého příchodu do prezidentského úřadu: Nebudeme v organizaci, která nám nepřináší žádný prospěch.
Ve velmi emotivní pasáži svého proslovu mimo jiné prohlásil, že jeho zemi se od SNS nedostává ničeho jiného než ponížení a že tento stav nelze nadále trpět.
Připomeňme si, co k tomuto razantnímu postoji vedlo.
Na počátku letošního roku došlo přímo uprostřed tuhé zimy k přerušení dodávek ruského zemního plynu. Důvodem byla zcela prokazatelně havárie na příslušném potrubí, poškozeném zcela prokazatelně teroristickou bojůvkou. Saakašvili ale i tenkrát pronášel hřímavá slova o státní sabotáži a nevyhlášené obchodní válce. Tenkrát poněkud přestřelil, asi proto, že dobře ví, jak snadno a rádo Rusko ekonomických pák k prosazení svých zájmů využívá.
Nejnovějším aktem, vnímaným ve Tbilisi jako projev ruské ekonomické zvůle, byl zákaz dovozu gruzínských vín na ruský trh. To je pro pětimilionovou Gruzii, která je tradičním výrobcem vín, citelná, ne-li přímo těžká rána. Její smysl je zcela jistě politický, i když na lehkou váhu nemůžeme brát ani ruské argumenty. Rusové totiž tvrdí, že v některých z těchto vín se našly pesticidy a s jistým pobavením upozorňují na to, že slavné značky jako chvančkara, saperavi či cinandali, které se pěstují jen na omezené ploše, Rusko odebírá v množstvích, daleko přesahujících celou roční gruzínskou produkci. Zatímco o pesticidy je možné se hádat, proti druhému argumentu nemohou nic namítnout ani samotní gruzínští obchodníci. Ti jsou si zřejmě dobře vědomi, že pod vinětami se slavnými názvy se často skrývá možná chutný, ale přece jen padělek.
Oficiální Tbilisi však i přesto právě tento krok považuje za výraz politické msty za odklon gruzínské zahraniční politiky od Ruska. Nalezen už byl i ruský artikl, jehož dovoz do Gruzie bude zakázán takříkajíc odvetou. Mělo by se jím stát ruské pivo. Ekonomická analýza listu Izvěstija ovšem ukazuje, že podíl Gruzie na ruském vývozu činí pouhou jednu desetinu procenta. Klademe-li si tedy otázku, jakou škodu to ruské ekonomice způsobí, odpověď je nasnadě - žádnou.
Moskva proto na Saakašviliho prohlášení reagovala velmi klidně. Oficiální představitel ministerstva zahraničí RF Kamynin doslova řekl: "Zatím se ještě nic nestalo. Situaci sledujeme a až dojde k nějakým konkrétním krokům, poskytneme komentář." Nejmenovaný zdroj na tomtéž ministerstvu prý redaktorovi již citovaných Izvěstijí dokonce řekl: "Jen ať si jdou - vždyť tam sice nepřinášejí škodu, ale užitek taky ne."
Michail Saakašvili si podobného postoje jistě byl předem vědom, proto také vyústění jeho kutaiského projevu nebylo zdaleka tak heroické, jako jeho začátek. Prezident dal vládě za úkol, aby během několika týdnů, nejdéle pak do dvou měsíců výsledky gruzínského účinkování ve SNS prozkoumala. Na základě této analýzy pak prý bude vyřčen definitivní ortel.
Nejnovější spor mezi Ruskem a Gruzií ukazuje stále totéž. Přestože gruzínská snaha o skutečnou emacipaci ve vztazích s Moskvou je legitimní a snadno pochopitelná, něco prosadit je pro Tbilisi velice těžké. Čistě pragmaticky vzato Gruzie víc ztratí než získá; dá se předpokládat, že cesta na obrovský ruský trh se zkomplikuje i pro další gruzínské komodity a tam, kde zatím platily smlouvy fungující pro celé Společenství nezávislých států, bude třeba uzavírat desítky, ale spíše stovky smluv bilaterálních.
Na Michailu Saakašvilim je jistě sympatické, že i s tímto vědomím trvá na svém. Zároveň je ale otázka, zda takováto silácká gesta nakonec nejsou kontraproduktivní. Gruzie se sice za postoje svého prezidenta vůči obnovující se východoevropské velmoci dočká z mnoha stran potlesku, ale to bude, jak už to v případě malých zemí bývá, bohužel na dosti dlouho všechno.
