Gruzie: Revoluční růže vadnou

Policie demonstranty z jejich pozic vytlačila za pomoci slzného plynu a vodních děl. Stalo se tak právě ve chvíli, kdy pouliční nadšení opozice poněkud vychladlo a lidí začal před parlament chodit podstatně méně, než bylo oněch víkendových 50-100 tisíc. O několik hodin se však opozice před budovu sněmovny vrátila - skupina demonstrantů podle ruských internetových novin lenta.ru vtrhla na Rustaveliho třídu takovou rychlostí, že je policie jednoduše nestačila zadržet.

Celá současná protestní kampaň začala koncem září poté, co bývalý blízký spolupracovník prezidenta Saakašviliho, exministr obrany Okruašvili hlavu státu obvinil z korupčního jednání a dokonce i z toho, že prezident si přímo u něj objednal vraždu významného gruzínského oligarchy Patrakacišviliho. Saakašvili tato obvinění samozřejmě odmítl a sám stěžovatel byl naopak obviněn z braní úplatků a nehospodárného nakládání se svěřenými prostředky. Skončil dokonce ve vyšetřovací vazbě, z níž se dostal až poté, co všechna obvinění vznesená vůči prezidentovi odvolal. Televizní záběry z minulého týdne ovšem ukázaly, že toto odvolání bylo zcela evidentně tvrdě vynucené. Okruašvili se každopádně minulý pátek do čela demonstrujících postavit nemohl a ihned po propuštění z vazby odletěl do Německa. Odtud včera ve svých výpadech proti Saakašvilimu prostřednictvím soukromé televize Imedi pokračoval.

Sjednocená protiprezidentská opozice původně požadovala přenesení prezidentských a parlamentních voleb, které se mají konat napřesrok na podzim, už na jaro. S tím Saakašvili nesouhlasil a jednoduše oznámil, že volby se budou konat v řádném termínu. Opozice tedy změnila taktiku a rétoriku a v posledních dvou dnech už se prakticky ozýval jen jeden požadavek - odstoupení Michaila Saakašviliho.

Bývalý právník, který v 90. letech studoval i ve Spojených státech a který byl blízkým spolupracovníkem prezidenta Ševardnadzeho, se tak najednou ocitá v situaci, do níž posledně jmenovaného na sklonku roku 2003 v tzv. revoluci růží sám dostal. Přestože ještě nejsou zapomenuty záběry, kdy právě Saakašvili v čele svých spolubojovníků násilím vtrhl do parlamentu a Ševardnadzeho prostě vyhnal, dnes by se docela dobře mohl ve stejné situaci ocitnout sám. Současná parlamentní i mimoparlamentní opozice, již spojuje především odpor vůči Saakašvilimu, je nesmlouvavá: Podle ní prezident nesplnil, co v roce 2003 národu sliboval, jeho rodina se údajně neoprávněně obohacuje a on sám zemi vládne přesně těmi autoritářskými metodami, jež za zmíněné revoluce růží tak plamenně pranýřoval.

Saakašvili se snaží současný neklid v zemi svalit na prorusky orientované gruzínské multimilionáře, kteří prý nepokoje v zájmu Moskvy rozdmychávají. Proti tomuto výkladu se už včera velmi rezolutně ohradil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Ruka Moskvy by za bouřemi proti prezidentovi, který je okázale antiruský, samozřejmě být mohla. Mnohem pravděpodobnějším hlavním důvodem je však asi opravdu nespokojenost obyčejných lidí s tím, jak se v Gruzii žije. A v neposlední řadě i fakt, že na Kavkazu se zřejmě zatím nikdo demokraticky vládnout nenaučil.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .